Smrt ve čtyřiceti?!

Další z nepočítaných nocí u milenky. Ráno se probudíte a je vám čtyřicet. V tu chvíli vás napadne, co jste do dnešního dne dělali. Život běžel tak nějak samovolně, a vy jste ho vyplňovali jako křížovku, někdy osmisměrku.

Nic zajímavýho.
V dobách kdy jste navštěvovali základku jste se těšili, jak budete jednou dospělí, nebudete muset do školy, budete si moct koupit co chcete, protože budete vydělávat. Konečně ochutnáte, jaké je to milovat se s holkou, a když si ji vezmete, tak s ní budete spát od rána do večera.
Uplynulo čtvrt století a co se stalo? Manželka vám už nestačí, milenka vás chce celého, ale vy víte, že když jí podlehnete, bude to stejné jako s manželkou.
Kolotoč se pootočil o dvě sedačky, a utrpení jede nanovo.

Ještě že máte dvě krásný děti. Holku a kluka. Ještě neokusily život dospělých, přesto už začínají mít na váš svět svůj názor. Milují vás, malují vám obrázky, hrajou vymyšlené scénky, radují se z pitomin, které jste dělali taky, ale už jste na to zapomněli. 
Roky si říkáte že by to chtělo změnu. Ne z nudy, ale chcete přece aby tu po vás něco zůstalo. Kde - tady? Na Zemi? Chcete zanechat něco vašim dětem, aby měly do začátku. Nebo se snad chcete zapsat nesmazatelnou stopou do dějin lidstva? Vy? A čím, prosím vás?
Nastražili jste na sebe léčku jménem Život. Co vás naučil? Podvádět vlastní ženu, lhát Finančáku, kouřit, potají pít..
Zaplatit životem můžem jen jednou, říká Shakespeare.
"Milý pane, mít pro co žít, to je ten pravý účel žití. Žít pro lásku, to už jste zkusil. Pro peníze, jako podnikatel, to snad ani nestojí za řeč. Stále vás něco pohání dopředu a nutí vám na mysl jedinou větu: Ještě jsi ze sebe nevydal všechno. Já si počkám, chlapečku. I kdyby to měl být tvůj poslední den."
Kdo jsi, ptáte se. Smrt? Ale jdi, odpovídá ten hlas, díval ses moc na pohádky. Není důležité kdo jsem já, ale ty, když už jsi, tak bys měl otevřít oči a konečně začít žít!

www.gins.cz