Milý Radku Brzobohatý..

Měli jsme narozeniny ve stejný den. Nevěděl jsem to až do chvíle, kdy se včera objevila zpráva, že už nejsi mezi námi. Zas a znovu je mi smutno z toho, že dobří herci odcházejí, a noví nejsou..

Pan herec.

Je v tom velký kus kumštu, hrát celý život někoho jiného, odevzdávat se v rolích, patřit nikomu a přitom všem. Dělal jsi to dobře, a my ti ty role věřili. Byl jsi součástí našich životů. Měli jsme tě rádi.

Proč tu dnes není nikdo jako Vlasta Burian, Oldřich Nový, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Josef Kemr, Petr Čepek, Jiří Kodet a další.
Už ani  ty, Radku Brzobohatý.

Zazní pár slov v televizi, a ti kdo zbyli, uroní slzu. Možná nad tebou právě brečí někdo, koho jsi příliš rád neměl. A ty se tam nahoře shovívavě usmíváš a říkáš si, proč nebyl takhle milý, když jsi tu ještě byl..

Proč se dnes nerodí legendy? Herců jsou davy, ale není nikdo, kdo by dokázal přeskočit laťku starého umění. A že je sakra vysoká.

Milý Radku, jsem moc rád, že jsem tě měl možnost poznat.

Tvůj život se naplnil, ale tvé nezapomenutelné role hrdých chlapů zůstávají s námi. Zůstávají uvnitř nás. A až se v tom nebi jednou potkáme, podáme si zase ruku, a zajdem na jedno do Skácelovy hospody, kde budou mlčet chlapi, kteří se nahlas mluvit nebáli.