Mafie v Praze podle Viewegha. Fantazie nebo realita?

Ministr vnitra Stanislav Langross, chlapec s milým úsměvem, železničářskou minulostí, a hlavou trochu dutou. Uhodnete, kdo byl vzorem pro jednu z postav knihy?

Dalo by se říct, že jsem v Čechách úspěšným spisovatelem. Čtou mě zejména ženy - ale zprávy z knihkupectví říkají, že se poměr začíná vyrovnávat.  Nejspíš za to můžou moje poslední knihy. Už to nejsou tradiční oddychovky. Chtěl bych vás v nich přimět k hlubšímu zamyšlení - příkladem je moje zatím poslední kniha Mafie v Praze. Možná vám název přijde laciný - dlouho jsem ho zvažoval. Ale ono to opravdu je - o mafii v Praze.
Česká připosražená politika mi vždycky trochu lezla krkem. Politické ambice nemám, ale  bavím se psaním. Sem tam nějaké besedy s vámi, čtenáři, a kurzy tvůrčího psaní.
Po roce 1989 už mi žádná cenzura do práce nekecá. Ani do cestování. Revoluční změna mě tenkrát potěšila. Konečně jsem se mohl svobodně nadechnout. Radost ale netrvala dlouho. Dokonce byla kratší než ideály. Ty jediné mi - jako občanovi České republiky - zatím zůstaly.
Když tenkrát do vlády nastoupili neznámí pánové  Kalousek a Klaus, možná jsem opravdu čekal, že se budeme mít líp. Zpočátku to tak vypadalo. Mohl jsem vycestovat nejen do Jugoslávie, mohl jsem psát o čem chci.
Máme rok 2012, a já musím konstatovat, že jiné výhody mě nenapadají.
Klausovi a Kalouskovi přibylo pár šedin, ale vládnou statečně a s úsměvem tyranosaurů dál. Ten úsměv je trochu hořký - neboť Češi si neváží blahobytu - který tihle dva už 23 let slibují.
***
Pokud bych do románu použil jen tyhle dva dinosaury, knihu by nikdo nečetl. Jistě je znáte líp než svůj zubní kartáček. Mnohem zajímavějším námětem se ukázalo naše hlavní město. Na první pohled to sice nevypadá, ale pokud nejste úplně slepí, začne vám docházet, jak se v Praze vesele krade. A nepohodlní se rozpouštějí v kyselině - jak mi prozradil novinář, který mi pro knihu dodal cenné podklady. Upozornil mě i na Ďuričkovu knihu Kočkoviny, která koluje po internetu. Neradostné čtení - ale poučné.
Změnil jsem jména hlavních aktérů - ale jsem přesvědčený že pochopíte, kdo je kdo. Možná vám při čtení bude chvílemi běhat mráz po zádech -stejně jako mně, když jsem odkrýval chobotnici nenápadně požírající naši Prahu zevnitř. Romantiky v knize tentokrát mnoho není. Za to je tam hodně pravdy.
Stanislav Langross v příběhu nakonec dojede na vlastní blbost, a slunnou Floridu vymění za slušivé tepláky. Je to jedna z mála fabulací v mém příběhu.
Bohužel.

Jsem - celkově vzato - úspěšným spisovatelem. Moje knihy bývaly donedávna spíš oddychovkami. Jak stárnu, přestávají mě uspokojovat banální příběhy. Stále častěji přemýšlím, co se skrývá pod povrchem. Přemýšlivá je i moje nová kniha, jejíž název "Mafie v Praze" jsem dlouho zvažoval. Přišel mi laciný. Ale ono to opravdu je - o mafii v Praze.

Po roce 1989 už mi cenzura nekecá do práce ani do cestování. Když tenkrát do vlády nastoupili neznámí pánové  Kalousek a Klaus, možná jsem vážně čekal, že se budeme mít líp. Zpočátku to tak opravdu vypadalo.

Píše se rok 2012, a já musím konstatovat, že se mnoho k lepšímu nezměnilo. Spíš naopak. Možná bylo tenkrát lepší zdrhnout za kopečky. Klausovi a Kalouskovi přibylo pár šedin - a moci se drží statečně dál. S thymolinovým úsměvem tyranosaurů. Ten úsměv je trochu hořký - nechápou, proč si Češi neváží blahobytu - který jim už dvacátý třetí rok slibují.

***

Pokud bych do románu použil jen tyhle dva dinosaury, asi by to nikdo nečetl. Nejspíš je znáte líp, než svůj zubní kartáček. Mnohem zajímavějším námětem se ukázala PRAHA.

Na první pohled to sice nevypadá, ale pokud nejste úplně slepí, začne vám docházet, jak se v Praze vesele krade. A nepohodlní se rozpouštějí v kyselině, jak mi prozradil jeden známý novinář. Upozornil mě i na Ďuričkovu knihu Kočkoviny, která koluje po internetu. Žádná pozitiva ani jistoty. Veřejně známé osoby /záměrně nepíšu osobnosti/ napříč politickým spektrem se za svoje špinavosti ani trochu nestydí, viďte pane... Ale víte co, přečtěte si moji nebo Ďuričkovu knihu - těch jmen je tam víc než dost.

A jestli vám při čtení bude běhat mráz po zádech, budete na tom stejně jako já, když jsem začal vidět obří pijavice, nenápadně zevnitř požírající Prahu, potažmo celou naši republiku. Nečekejte potoky romantiky - té v knize mnoho není. Za to je tam hodně tvrdé pravdy.

Stanislav Langross v příběhu dojede na vlastní blbost, a Floridu vymění za slušivé tepláky. Je to jedna z mála fabulací v mém příběhu. Bohužel.