Lid versus česká politika

Český národ je dlouhodobě nespokojený s vládou. Plni revolučních ideálů jsme prožívali euforii, důkladně živenou pár lidmi, kteří byli stejnými snílky, jako jsme byli my. Jenže oni nám vládli. Dnes to vypadá, že čeští politici myslí jen na sebe.

Na západ od našich hranic vládne poněkud jiná politická kultura. Vládnoucí představitelé naslouchají lidem, snaží se s nimi mluvit, z tisku mají vítr jako čert z peří, a pokud něco udělají špatně – nebo se třeba jen provalí jejich milenecký vztah - téměř bez výjimky rezignují. Věci v našem českém rybníčku nemyslitelné. Možná to bude tím, že politika je v tamních kulturách věcí prestiže, nikoli zbohatnutí, a moc je tam prostředkem vládnutí, nikoli marným pokusem o zdvihnutí sebevědomí.

Nenadávejme na politiky. Nadávejme na sebe. Máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Co vám je platné, že čučíte do monitoru a plivete na sklo svoji nespokojenost?

Čecháčství je v nás hluboko zakořeněné. Hašek nám svojí knihou nastavil dokonalé zrcadlo. Ještě teď se někde v nebi směje, jak to dokonale trefil: Češi budou kecat v hospodě, ale k ničemu radikálnímu se neodhodlají. Někteří budou čekat na blanické rytíře, a ti rozumnější budou spoléhat na příchod výrazné  osobnosti, která to tu vezme pevně do rukou, a začne třeba kompletní deratizací chlévů na hradě i v podhradí.

Pár lidí v naší historii mělo odvahu to udělat. Bohužel to vydrželo jen do jejich smrti. Česko neumí zacházet s demokracií. Potřebuje diktaturu. Silnou autoritu. Pár sociálních jistot v atmosféře mírného strachu. Ano, správně, odtud pramení hlasy, že za komunistů bylo líp.  Ne, nebylo. Ale tehdejší forma vlády byla pro věčně brblající Čechy vhodnější.

Pokud bychom měli vybrat silnou osobnost ze současné scény, napadá nás jediný člověk: Miroslav Kalousek. Není to náš oblíbenec, aby bylo jasno. Jeho rozhodnutí coby vrchního pokladníka, jsou více zoufalá než nepopulární. Ale upřímně, pokud už není kde brát, peče se chleba i ze stromové kůry. Ponechme stranou, kdo za to může. To je všeobecně známo.

Jako diktátor by byl Miroslav Kalousek skvělý. To myslíme se vší vážností. Bravurně ovládá Strakovu akademii, a ať řekne cokoliv, je mu to buď prominuto, nebo do písmene splněno. Nepostrádá ani potřebnou míru kontroverze: pár lidí kolem něho zemřelo střelnou zbraní.

Poučme se z minulosti, milí Češi. Dokud nám nebude vládnout opravdu pevná ruka, bude to tu vypadat tak, jak to vypadá. Nepotřebujeme oběti. Potřebujeme nad sebou bič, bez kterého se nepohneme z místa.

www.gins.cz