Lepší svět ve starém rádiu

Taky už vás štvou reklamy, co se valí z rádia jedna za druhou? Jsme zavalení vším tím maglajzem kolem nás, a mozek musí neustále konzumovat miliony nesmyslů, kterým se nedá vyhnout.

Než to všechno zpracujeme a vytřídíme, náš mozek je natolik unavený, že mu nezbývá energie na nic dalšího. A tak si sedneme do křesla a pustíme rádio nebo televizi, abychom si od toho shonu odpočali – a vše začíná nanovo. Reklamy, zastydlé komentáře, soutěže ve stylu „Haló, tady Impulsovic.“ Pošlete sms za třicet kaček, a můžete vyhrát milion. Nebo neposílejte nic, a můžete zdědit třeba zámek – což je tak stejně pravděpodobné.

Jednoho dne mě to namíchlo natolik, že jsem se chystal rádio vyhodit přes plot, jako jsem to svého času udělal s televizí. Vzpomněl jsem si na dědečka, jak s malým tranzistorákem sedával v ložnici, stranou všeho dění, a poslouchal na krátkých vlnách zahraniční rozhlas.

V tu chvíli mi to docvaklo! Jsme natolik zblblí, že jsme zapomněli, že existuje i něco jiného, než magická zkratka FM.

Tuhle jsem něco vezl na sběrný dvůr, a padla mi do oka hromada elektroniky. Mezi plasty z monitorů a nakřáplými bakelitovými zbytky se krčilo několik radiopřijímačů velikosti menší krabice od bot. Jeden z nich jsem si odnesl domů.

Jmenuje se Selena /pro ty mladší – nikoli Selena Gomez, ale prostě Selena,/ a je to rádio z roku 1972, Made in USSR. Disponuje šňůrou do zásuvky – překvapivě ji nikdo za 40 let neutrhnul, a osmi vlnovými rozsahy. Kromě FM, na kterém ale díky východní normě naštěstí nic nehraje, má ještě dlouhé, střední, a pět krátkých vlnových rozsahů.

Na žárovkami podsvětlené stupnici – ano, ty žárovky, na rozdíl od půl roku starých úsporek, stále svítí, někdo vyznačil černým fixem několik bodů. Zkoušel jsem je naladit, ale nic se tam neozývá. Předchozí vlastník byl možná posluchačem Hlasu Ameriky, Londýna či Svobodné Evropy. Pokud tato rádia vysílají, změnily se nejspíš frekvence – a bohužel i obsah – vždyť přece máme demokracii, a nepotřebujeme, aby nám někdo radil, nebo nás štval proti režimu. Já vím, chcete namítnout, že jste naštvaní dost i bez Hlasu Ameriky. Ale za to už komunisti nemůžou.

Večer jsem začal projíždět krátké vlny. Najednou jsem měl na dosah okolní státy, ale i celou Evropu, Jižní Ameriku, Austrálii, Asii. Ano, to všechno tam hraje. Žádná internetová rádijka, ale poctivá radiotechnika, tak jak ji navrhnul Nikola Tesla.

Dá se tam najít opravdu všehochuť, řeči, jejichž původ jen tuším, a hudba.. Najednou jsem si připadal jako o deset let napřed. Zvyklý z tuzemska na schéma Kabát – Olympic – Krajčo – Tepláky – Kabát – Olympic… uslyšel jsem písničky, které se u nás nehrajou. Normální moderní pop, rock, ale většinou neznámé věci. Naše slavná rádia nejspíš nemají peníze, aby na to všechno koupili licenci, a vysolili vyšší paušál té slušné organizaci, která si říká OSA.

Zjistil jsem, že i arabský svět má moderní hudbu, odlišnou, ale často poslouchatelnou. Pamatujete na zpěvačku Ofra Haze? http://www.youtube.com/watch?v=qpHgwRh3Wc4

Nejsem pro to, aby arabové vnucovali Evropě některé svoje středověké zvyky, ale rád si je poslechnu.

A to jsem ještě nezmínil zprávy. Říkají tam třeba, že konflikt v Sýrii, ale i Lybii a Egyptě, nerozpoutali „rebelové,“ ale někdo úplně jiný. Pamatujete jak se u nás říkalo, že za revoluci můžou studenti? Pár let stačilo aby se ukázalo, že je to trochu jinak.

Ve zmiňovaných zemích si žili po staletí spokojeně, měli svoje zvyky, domy, území, přírodní bohatství. Ano, měli i svoje diktátory, kteří vládli přísnou rukou, ale věděli, že bez svých lidí by nebyli nic, a podle toho vládli. Co jim z toho všeho zbylo po zásahu humanity je všeobecně známo.

Tuhle mě na středních vlnách zaujalo vysílání v češtině – ale ta čeština byla taková divná. Chvíli poslouchám, a už vím! Je to vysílání čínského(!) rozhlasu pro Čechy. Stěžejní náplní této pozoruhodnosti byla lekce čínštiny. Zkoušel jsem pár slov vyslovit, ale nechtějte ho slyšet.

Napadlo mě jediné – že si přelidněná země připravuje svá budoucí území, která už beztak hospodářsky ovládá. Nebo máte doma něco, na čem se neskví nápis Made in China? Z dětství pamatuju, že ten nápis byl před čtyřiceti lety sem tam někde výjimečně, a byl tak maličký, že ho člověk snadno přehlédl. Dnes ty nápisy lepí pomalu na přední stranu – a tím nám dávají najevo, že s nimi musíme počítat. Kdyby k nám totiž přestali dovážet, ocitli bysme se v době kamenné. Co bysme si počali bez všech těch plastových třídenních hraček, elektroniky, smartphonů, ale taky všeho toho, co jsme si dokázali vyrobit sami.

Je večer, a já zapínám své staronové rádio s nenápadným nápisem Made in USSR, aby mi nechalo nahlédnout do světa, o kterém si bláhově myslíme, že ho známe.

Daší články naleznete na mém webu www.gins.cz