Komu prospívá kauza Víta Bárty?

Jako ministr chtěl nám, poplatníkům, ušetřit několik miliard. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se kauza uplácení. Všichni se, jako na povel, diví tomuto v Čechách vzácnému nešvaru. Žádají jeho hlavu, jako prevenci proti šíření téhle nebezpečné choroby. Vít Bárta odstupuje v domnění, že tím lépe očistí své jméno. Kdyby býval zůstal, možná by se v české politice konečně něco změnilo k lepšímu.

Krátce po svém nástupu do funkce ministra dopravy, si Bárta pozval zástupce jisté stavební společnosti.

"Pánové, nedá se nic dělat, budeme muset tu vaši dálnici reklamovat."
"No, mno, hmmm," ozývá se z druhé strany stolu.
Po chvilce významných pohledů se slova ujme nenápadný pán v šedém obleku:
"Pané Bárto, pardon, ministře, vy asi nevíte jak to chodí..."
Bárta s úsměvem: "Právě že vím, jak to chodí. S tím je pánové konec!"
Pán v šedém obleku se postaví, upraví si sako a tiše, důrazně pronese:
"Pane Bárto, vy ani netušíte, kolik je v tom zainteresováno vlivných lidí."
Bárta nehne ani brvou a pán pokračuje:
"Vypadáte jako rozumný člověk. Myslím, že se domluvíme, viďte."
Bárta se zamyšleně dívá z okna. Pak si odkašle a odpoví:
"Pánové, vy si myslíte, že si mě dokážete koupit? Nepotřebuju vaše peníze, mám jich tolik, že můžu rozdávat. Do týdne máte na stole kompletní podklady pro reklamaci."
Povstane, a se slovy: "Těšilo mě, pánové," jim pokyne ke dveřím.
Nenápadný pán v šedivém obleku se ve dveřích zastaví a směrem k ministrovi, který stojí v tu chvíli u okna a sleduje ruch na ulici, pronese:
"Vy ministrem dlouho nebudete, na to se spolehněte. Od této chvíle jste mrtvý muž. Vy, i ta vaše politická strana!" a s těmi slovy zabouchl dveře silněji, než bylo třeba.
Vít Bárta stál ještě chvíli u okna a přemýšlel. Pak zvedl telefon, a zadal úkoly svým náměstkům.
Tolik stručně ze schůzky, která podle dostupných informací nikdy neproběhla.

Nejsem fanouškem Víta Bárty. O praktikách v jeho bezpečnostní agentuře si nedělám iluze. Že se praktiky úspěšné bezpečnostní agentury mohou podobat praktikám policie či bývalé StB, vyplývá z povahy této činnosti. Nebo by snad pracovníci bezpečnostních agentur měli místo revolverů nosit luk a šípy, a místo diktafonů Edisonův fonograf?  Tím chci říct, že metody práce zmíněných tří institucí, pokud mají být úspěšné, jsou často na hraně zákona a někdy i za ní.
Vít Bárta svým podnikáním vydělával slušné peníze. Ať se nám to líbí nebo ne, chudí lidé do politiky nepatří. V Bártově případě se nekonala žádná populární česká pohádka o tom, "Kterak prostý obchodník s kopírkami k miliardám přišel."
Protože ho, stejně jako vás - mlčící většinu - štvala česká šílenost, kterou média ze setrvačnosti nazývají politikou, rozhodl se něco změnit. Nebudeme si namlouvat, že za tím rozhodnutím nebyl pořádný kus Bártovy ješitnosti. Byl. Potřeboval uplatnit své vedoucí ambice, jeho agentura už mu byla malá.
Jenže to se chlapec přepočítal.
Rozjetá smrdící parní mašina, kde každý je propletený s každým, a lidé, kteří již nejsou vidět, pohybují zpoza jeviště současnou scénou, ponechávajíc jí prostor k vlastním iniciativám, se však jedním člověkem zastavit nedá. Leda by povstal celý národ, ale jak věděl už Jaroslav Hašek, to u nás nehrozí. Nebo že by se konečně probouzel?
Bárta zkrátka narazil. Nehceš se vézt s námi? Pojď proti nám, a uděláme z tebe blbce. A jak řekli, tak udělali.
Současná soudní kauza připadá valné části občanů jako fraška. Obří divadlo, do kterého se mírným násilím nahnal celý národ, aby se venku mohlo nerušeně krást.
Nikdy jsem nikomu nedal úplatek a nehodlám to měnit. Ale vždycky jsem si myslel, že člověk, který úplatek dává, tím něco sleduje. Pokud ne, je to prostě dar - nebo půjčka - pakliže předání doprovází nějaké ujednání. Předpokládám, že něco takového mohlo proběhnout i v projednávané kauze.

Vzhledem ke známým skutečnostem však nelze vyloučit, že si dotyční, zpracovaní nějakou šedou eminencí, o peníze řekli s jistým záměrem. Tím nechci nikoho obviňovat, ale pokud si dá soudný člověk vše dohromady, tahle skutečnost z kauzy přímo křičí.
Vít Bárta chtěl jako ministr ušetřit nám, poplatníkům, několik miliard. Této hlouposti bylo naštěstí z vyšších míst včas zabráněno. Nyní má co dělat, aby z kauzy vybruslil se zdravou kůží. Svojí krátkou politickou kariérou sledoval nejen svoje zájmy, zcela upřímně, ale měl i snahu něco udělat s českým vládnutím, na které se řadu let nedá dívat. Nelehký úkol, a naivní. Čeští poddaní jsou již natolik mediálně zpracovaní a názorově zdeformovaní, že nedokážou rozlišit dobré od špatného.
Nezbývá než zvolat: Jen víc takových Bártů! A to říkám zcela upřímně, ačkoliv mi nemusí být jako člověk sympatický. Ale je to, že na něj ukazují všechna média se slovy: "Vinen!" dostatečným důkazem pro odsouzení za naivitu a neznalost pravidel vysoké politické hry?
Nebude to mít snadné. Bohatí se nedají uplatit - ale dají se vydírat. A protivníci - tím nemyslím Škárku ani Kočí - jsou hráči, kteří nejsou zvyklí prohrávat.