Mezi novými blogery se objevila další známá tvář: Andrej Babiš. Se zájmem jsem si přečetl jeho texty, ale protože jsem ho slyšel mluvit, něco se mi na tom nezdálo.
Viděl jsem pana Babiše v televizním pořadu "Máte slovo." Pan Babiš nejen, že byl chvílemi afektovanější než paní Jílková, ale jako by vůbec neposlouchal ostatní. Neustále si česko-slovensky mlel svou pravdu. Na otázku, zda také využívá zelenou naftu a zemědělské dotace odpověděl něco ve smyslu ´Proč ne, když to využívají všichni.´
Dobře, pan podnikatel má pravdu, jenže ti všichni ostatní nám nezaplevelují obrovské lány řepkou, kterou mu nějakou náhodou stát schválil coby povinnou přísadu do nafty. Pokud chce jít pan podnikatel do politiky, měl by ukázat, že kráčí jinou cestou, třeba jako se někteří senátoři vzdali svého nemalého platu ve prospěch státu. A taky by se měl naučit mluvit v rozvitých větách, a hlavně, měl by se naučit slušnosti, a také naslouchat druhým.
Nemám nic proti panu Babišovi osobně, ať už má lokty jakkoliv ostré, ale vadí mi, že se pořád ještě najdou lidé, kteří mu ty řeči baští. Mohl by třeba ukázat, že žádné dotace od státu brát nebude. Jenže to by nesměl být pan Babiš. On se totiž neustále tváří, že mu jde o blaho národa, který mu mimo jiné umožňuje zaplevelovat úrodnou půdu žlutým maglajzem.
Na svém blogu, a ve svých novinách, které jsou distribuovány zdarma, káže svou závislou pravdu, a láká nevědomé voliče, jako vosy na med. Že mu ve skutečnosti jde jen o vlastní blaho, to by jistě dokázal napsat sám - a ty jeho průhledně líbivé články by za něj nemusel psát někdo jiný.
