K čertu s horoskopy!

Vždycky mě štvaly horoskopy v časopisech. „Podívej, tady píšou, že Panna si má dneska dávat pozor na auta, má se vyhýbat konfliktům, a nemá raději chodit ani na nákup!“ oznamovala mi kolegyně z práce a v ruce držela pestrobarevný magazín.

Přemýšlel jsem, proč jsou ty nesmysly tak populární. Samozřejmě, protože to lidi čtou. Ale proč se k jejich psaní propůjčí lidé, kteří mají nějaké renomé na poli astrologie, při čemž předpokládám, že musejí mít nějaké úspěchy, přinejmenším nad míru statistické pravděpodobnosti.

Ponechme stranou fakt, že astrologie /někteří lidé si ji dodnes pletou s astronomií/ není oficiální věda. Věřit, že život ovlivňuje postavení planet v okamžiku narození, je přinejmenším odvážné. Byly doby, kdy byla astrologie vážené povolání -  ale taky mohl nebohý kreslič čar přijít o hlavu, pokud horoskop nevyšel. Svého času si horoskop nechal udělat i slavný Albrecht z Valdštejna. Vybral si k tomu Johannese Keplera. Bůh ví, jestli z toho byl slavný hvězdář – a hvězdopravec – nadšený. Asi moc ne, Valdštejn byl známý svou prchlivou a nekompromisní povahou. Ale světe div se, ono to vyšlo. Starý a nemocný vévoda byl zavražděn v Chebu přesně jak předpovídal horoskop. Myslím ale, že se předtím Keplerův anděl strážný pořádně zapotil, aby ty události seděly.

Pokud si zajdete k nějakému „odborníkovi“ dnes, může šermovat kružítkem nad archem papíru jak chce, a u toho vám navykládat spoustu nesmyslů, a vy jen pokyvujete hlavou a divíte se, že toho o vás tolik ví. Neuvědomujete si, že to z vás předem vytáhl při neformálním rozhovoru, než vážným hlasem řekl: „Tak začneme.“

Tady bychom mohli skončit, třeba známým inzerátem v novinách: „Hledám jasnovidce, dobře zaplatím.  Zn. Jistě víte, kde bydlím.“ 

Kdysi jsem taky házel všechny astrology do jednoho pytle, spolu se všemi těmi kartářkami a vědmami. Prostě jsem jim nevěřil. Ale jak šel čas, doléhaly ke mně tu a tam kusé zprávy, že se tomu či onomu něco splnilo. Něco, co nemohl nikdo vědět. Stále jsem byl skeptikem, ale rozhodl jsem se, že jim dám ještě šanci.

Poznal jsem jednoho mladého, dnes poměrně známého astrologa, který se vymykal mým zažitým představám o spolku dobře prosperujících tlučhubů. Dlužno říct, že jsme se zprvu vůbec nebavili o astrologii. To přišlo až později.

Popsal mi, jak to doopravdy funguje, a ukázal mi na příkladech, které předpovědi mu vyšly. Vycházelo to myslím kolem 60-70%, což je na tuhle pseudovědu velmi slušné číslo. Šlo o známé a populární osobnosti, a některé světové události, takže se to dalo lehce ověřit.

Ačkoliv stále nejsem přesvědčený, že se dá něčí život přečíst jako otevřená kniha, může nás zodpovědný astrolog, potažmo dobrý psycholog, nasměrovat správným směrem.

Proboha, teď nemám na mysli to, že mu oznámí: 21.dubna 2020 se vám stane tragická nehoda -  a milý človíček se osm let klepe jako rosol, a ve stanovené datum zemře na selhání srdce. To by připomínalo známou – a pravdivou – historku, kdy se montér na stožáru vysokého napětí omylem dotkl drátu, a padl mrtvý k zemi. Vzápětí se zjistilo, že vedení vůbec nebylo pod napětím.

Zkrátka nás v životě zabíjí strach. Většinou plíživě a pomalu. Přišel mi na mysl citát Franka Herberta, autora známé knihy Duna:

„Nesmíme podléhat strachu. Strach je psychická smrt. Nechte strach projít jako bouři okolo Vás. Bude pryč, zůstanete jen Vy.“

Ale abych se vrátil k těm horoskopům. Před lety mi jedna paní, se kterou jsme se potkali jen na chatu, po zaslání mých nacionále, poslala během půl hodiny horoskopovou charakteristiku mé osoby.

Těch několik řádek bylo tak přesných a nezaměnitelných, že mě z toho dodnes mrazí. Byly tam i věci, o kterých vím jen já, a o kterých jsem nikdy nikomu neřekl.

 www.gins.cz