Elektronika nás zabíjí

Člověk si vynalezl spoustu věcí, které mu usnadňují život. Obklopujeme se krabičkami a krabicemi, o kterých si myslíme, že je známe. Ale ono nás to tak trochu zabíjí..

Nebudeme se přít, zda je současný druh člověka slepou větví evoluce. To ponecháme budoucnosti. Z laického pohledu si nestojíme nijak špatně. Ale to si o sobě mohou myslet i slepice. Anebo jejich vzdálení příbuzní, pštrosi. O nich je známo, že při nebezpečí strkají hlavu do písku v domnění, že je nepřítel mine.

Rozhlédněme se kolem sebe. Existuje něco, v čem by nebyl kousek elektroniky? Ta malá sklolaminátová destička s bludištěm měděných cestiček, a z druhé strany osázená armádou tranzistorů, odporů, kondenzátorů, diod a integrovaných obvodů.
Pokud destičku oživíme připojením napětí, ožije. Ne snad, že by začala krčit čumáček a hledat potravu. Elektrický proud se rozkmitá na nejrůznějších frekvencích, a předvádí, z mikroelektronického hlediska, úplnou matějskou pouť. Někde na výstupu to začne hrát, blikat, svítit - anebo se na první pohled nestane vůbec nic.

Pokud bychom ty elektronické vlny dokázali obarvit, viděli bychom, jak z mikrovlnky, ledničky, rádia, televize, ale i z palubní desky auta, vystřelují nejrůznější spirály, kruhy, elipsy, ale i blesky. Někdy dosáhnou sotva pár centimetrů nad povrch, někdy jsou to metry. A to nemluvíme o tom, jak se toto záření šíří po elektrické síti našeho domu, anebo po elektroinstalaci auta, kde jsme s tím zářením bezpečně zavření. Jako v kleci. 

Jak si myslíte že dokáží kontroly odhalit utajený televizní přijímač ve vašem domku, když nás ve škole učili, že přijímač v žádném případě nic nevysílá? Ne, to není vtip, ono to opravdu jde. Každý přijímač má v sobě desítky oscilátorů, chcete-li miniaturních vysílačů, kde každý jeden vystřeluje do okolí své elektromagnetické vlnky. Kontrolnímu orgánu pak stačí vše zachytit, vyhodnotit, a máte nejspíš smůlu.

Samostatnou kapitolou jsou mobilní telefony. O jejich škodlivosti se toho nazkoumalo, napsalo i naspekulovalo dost. Padlo na to mnoho milionů z všelijakých grantů, a nejspíš ještě padne. Část vědců dokonce tvrdí, že nám jejich záření prospívá. Možné je všechno. Jisté však je, že to naše tělo nebude snášet donekonečna. 
Zatím se zdá, že té změti všelijakých vln odoláváme. Otázkou je, jak dlouho. Dochází k nárůstu psychických onemocnění. Svádí se to na stres dnešní doby, ale ono je docela možné, že si přetížený mozek bere dovolenou i z jiného důvodu. Podle vědců je citlivým přijímačem nejrůznějších elektromagnetických vln. Když jich musí přijímat víc, než dokáže vstřebat, prostě se položí.  

Začínají se objevovat lidé, kteří museli prchnout do lesů, daleko od civilizace, protože je v blízkosti čehokoli, co souvisí s elektronikou, přepadají šílené bolesti hlavy a nevolnosti. Ne, nejsou to blázni. Spíš chudáci. Jejich "nemoc" už má dokonce diagnozu. Nechci předjímat, že nás to dříve později možná taky čeká.

Dá se tomu vyhnout? Asi ne. Museli bychom zpátky na stromy. Ale můžeme začít drobnostmi. Dát pryč elektronický budík z nočního stolku, vypínat mobil na noc, nebo se jednoduše sebrat na procházku do lesa. S vypnutým mobilem, přirozeně. Jsme ještě příliš mladí na to, aby nás civilizace rozemlela jako sekanou.

A tak si vkládáme do úst elektronickou cigaretu, potáhneme, snímač proudění sepne obvod, rozžhaví topné tělísko které uvolní páry vytouženého smradu, a my můžeme uvolněně rozjímat, jak nás štvou všechny ty kecy o elektronickém smogu.

www.gins.cz