Chlap na mateřský

Sotva roční klučík se probudil v tátově náruči. Má hlad. Táta vyndává z tašky kojeneckou výživu a malého špuntíka nakrmí. Ještě mu nedochází, že se právě stal mámou na mateřské dovolené.

První dny a týdny jsou krušné. Všechno je potřeba zorganizovat tak, aby člověk nepadl v pět odpoledne vyčepáním. Ráno Kačenka do školky, Davídek přebalit, nezapomenout věci na besídku. Davídek se pět minut po přebalení znovu pokakal. Honem omýt, znovu ustrojit, a pořádně, blíží se zima a venku je to znát. Rodinka nastupuje do auta.

U školky není kde zastavit. Parkujeme na místě pro zásobování přímo u kuchyně. Kuchařkám se to moc nelíbí. Když ale vidí chlapa co nejdřív otevírá dveře roztomilé holčičce a pak bere do náruče malinkého kluka, už se nemračí. Tenhle obrázek se bude opakovat denně. Stále stejná rutina, stále stejný tatínek a dvě děti co pomaličku rostou. Kuchařky už se usmívají a já se na oplátku snažím parkovat tam kde mám. Kačenka je převlíknutá, Davídek zalezl v šatně podl lavici a nechce ven. Ještě musíme do města, nakoupit jídlo a plínky. Jsme na cestě k domovu, když si uvědomím, že jsem zapomněl na smotky pro čištění čumáčku. Máme rýminku. Davídka nechávám v autě a letím do lékárny. Je tam fronta. Co teď? Čekám a přes výlohu sleduju co se děje v autě. Musím říct, že v tomhle byl Davídek zlatíčko, nikdy neprotestoval, když musel čekat. Já vím že se děti v autě nechávat nemají, ale zkuste si požádat kolemjdoucí, aby vám s dítětem chvíli počkala. Jedeme domů, rychle svačinka.

Čekám, jestli budeme spinkat teď, nebo až po obědě, a modlím se aby to bylo teď. Po obědě totiž dokážeme spinkat i čtyři hodinky, a ve školce na nás čekat nebudou.

Zima uběhla, máme jaro, a konečně léto. Trochu smutné léto, ve třech, ale podařil se mi Davídka odnaučit plínkám! Běhal si po zahradě jen tak, na dlaždičkách pod slunečníkem měl nočník, občas jsem mu to připomněl, a tak nějak mu došlo, k čemu ta věc slouží. Nebylo to ani potom vždycky růžové, třeba když doma seděl na nočníku moc dlouho, a nějak se přilepil, pak vstal i s nočníkem, a že byl hodný jsem zjistil až když byl poklad na koberci. Ale princip pochopil, a o to šlo. Na mateřské si připadáte občas jako uklízečka na nekonečné chodbě. Uklidíte jednu věc, vzápětí se objeví deset dalších. Ještě že je Kačka taková hodná holka. Proto nevím jak ji napadlo, že si z jedné stěny doma udělá malířské plátno. Začala nenápadně, ale pak už jsem si toho nemohl nevšimnout. Chvíli jsem trochu nadával, ale pak jsem si řekl že ji nechám. Komenský mě z nebe možná pochválí. Zakázal jsem jí zkrášlovat další stěny, a tu jednu prohlásil za její území. Dnes vím, že jsem udělal dobře. V osmi letech maluje líp než já.

Ani nevím jak to uteklo, Kačenka jde do první třídy a Davídek na čtyři hodiny do školky. Víc nám nepovolí, abych náhodou neměl moc volnosti a nedejbože třeba nekoukal po holkách. Zvykáme si na nový režim. Najednou mám volná dopoledne, víc toho stihnu a večer můžu jít dřív spát. Pokaždé když si lehám mezi děti do postele abych jim přečetl pohádku, vím už předem, že usnu dřív než ony, a že mě pak budou budit aby se dozvěděly, jestli princ zvítězil nad drakem a zachránil princeznu. Ještě že tu není nikdo, kdo by po mě vyžadoval manželské povinnosti, asi bych ho v tu chvíli poslal do háje.

Uplynulo pár let a je tu současnost. Děti rostou před očima, Davídek už se tolik nemazlí. Umí vyjmenovat snad všechna zvířata na světě. Právě teď dělá dinosaura a cení zuby. Kačka je typická holka, tatínkův mazlíček. S Davídkem jsou jedna ruka. Zrovna dneska jsem je musel sundávat na zahradě z borovice. Když jsem se Davídka ptal, jak se tam dostal, odpověděl bezelstně: Kačenka mě vysadila na tudle větev a já už pak sám. Jsem opice. Měli dalekohled a pozorovali dravce jak krouží nad lesem. Ne že by nebylo vidět ze země úplně totéž, ale z třímetrové výšky je to úplně něco jiného.

Má cenu je za to trestat nebo nadávat? Nemá. Spíš jen tak z povzdálí dohlížet na ten nádherný dětský svět. Skládá se z maličkostí, které pro dětskou dušičku maličkostmi nejsou, a v jejich fantazii se odehrávají všechny pohádky světa, aniž by je kdy četli.