Astrolog

Kámoška mi zaplatila sezení u astrologa. Nejdřív jsem ji sprdla, ale pak si řekla proč ne. Vyslechnu si ho a pak se mu s klidem vysměju. Dopadlo to ale trochu jinak.

Šla jsem po náročným dni pozdě z práce a v duchu Iloně nadávala. Ty její praštěný nápady. Moc dobře ví že na horoskopy nevěřím, a když vidím jak to v novinách lidi hltaj, může mě trefit.
A teď, představa jak nějakej slizkej dědek čumí do křišťálový koule z výprodeje a mele nesmysly, mě nadšením zrovna nenaplňovala. Ale jo, byla jsem trochu zvědavá, tím spíš že se se mnou život v poslední době nemazal. Návrat k bývalému, abych po pár dnech poznala že je to pořád stejnej idiot jako kdysi, problémy v práci.... Kdo ví co mi k tomu ten páprda řekne.
Kousek od náměstí je zapadlý starožitnictví. Vedle dveří nenápadná mosazná cedulka:
Mgr. Jan Devátý, astrolog
No to mě podrž, to bude zas nějaká bouda. Magistr? To určitě! Měla jsem sto chutí se na to vyprdnout, ale zvítězila zvědavost.
Vlezla jsem dovnitř. Trochu to tam smrdělo zatuchlinou. Po chvilce jsem si mezi regálama všimla obrýlenýho klučiny, asi prodavače.

"Prosím vás, kde najdu toho slavnýho astrologa?"
Velkoryse přešel můj sarkastickej tón a mlčky ukázal dozadu. Vybavila se mi scéna z Vrchní prchni, a trochu mi zatrnulo. Zhluboka jsem se nadechla, propletla se mezi starým haraburdím a zaklepala.
Dveře se otevřely a já jsem najednou nevěděla co říct. Namísto smradlavýho dědka tam stál usměvavej sympaťák v obleku. Podala jsem mu ruku a něco zablekotala. Nabídl mi židli a sám usedl naproti. Na stolku byly nějaký kružítka a pravítka. Koule ani černá kočka nikde. Zeptal se mě na datum a místo narození, a pak ještě na něco, a začal kreslit nějaký silokřivky.
Občas se na mě podíval a usmál se. Musela jsem asi vypadat dost divně, protože jsem se červenala jak malá holka. Chvílema mi přišlo, že si počíná s těma nástrojema trochu neobratně, jenže jsem tomu nerozuměla ani za mák a brala to že to tak má být.
"Vy jste v poslední době neměla na muže štěstí, viďte?! Udiveně jsem se na něj podívala. Jak tohle může vědět.. Ale to si mohl klidně vycucat z prstu. Začala se mi vracet ztracená sebejistota:
"Mohl byste to upřesnit?"

"Samozřejmě, vidím tu nepovedený návrat. Bylo už předem zřejmé že to opět nedopadne dobře. Vaše kruhy se rozcházejí.."
Tohle už si vymyslet nemohl. Začala jsem mu klást otázky. Pokaždé se podíval do toho zvěrokruhu a musím říct, že se fakt hodně shodoval se skutečností. Nakonec jsem se ho zeptala na budoucnost, což byl vlastně důvod proč jsem tam přišla.

"Vidím že brzy potkáte muže," podíval se co na to říkám a pokračoval: "Bude jen o málo starší než Vy, vysoký, tmavší vlasy, modré oči...."
Najednou jsem měla pocit že mi popisuje sebe. Teda, že mi to hned nedošlo! Chlapi jsou prevíti, do jednoho! Očividně mu neušla změna v mém výrazu. Mlčky srovnal kružítka ke straně. Přeložil ten počmáranej papír, napsal na něj telefonní číslo a přisunul ho ke mně: "To je Vaše, a kdybyste měla ještě otázky.... rád bych Vás pozval někdy na kávu."
A je to tady! Všichni chlapi stejný.
"Jsem něco dlužná?"
"To je v pořádku, paní Ilona...."
S ní si to ještě vyřídím, pomyslela jsem si a rozloučila se.


* * *

"Tak hele, jaký to bylo?" ptala se hned druhý den.
"No ani mi nemluv, chlap byl sympaťák, ale přišlo mi že mě spíš balí než aby mi něco pořádnýho řekl."
"No a co? Říkal něco zajímavýho? Teda z tebe aby to člověk páčil.."
"Dal mi telefonní číslo," vypadlo ze mě.
"Pozvání na kafe, jo?!" spiklenecky na mě mrkla.
"Teda jak to víš?"
"Jen mě to tak napadlo," odpověděla ledabyle. "No a půjdeš?!"
"To určitě!"
"Hele, já bych to zkusila, za to nic nedáš..."

Měla jsem najednou dojem, že ta potvora ví víc než říká...

Týden mi to šrotovalo v hlavě, a pak jsem mu poslala zprávu. Zavolal asi za čtvrt hodiny, a co prý potřebuju...
"Jo kafe, promiňte, výborně, mohli bychom dnes odpoledne U Čápa?"
Najednou mi nepřišel takovej vlezlej jako minule. Docela jsem se těšila.
Všiml si mě hned jak jsem vešla dovnitř. Usmál se a podával mi ruku.
"Hladký, Tomáš Hladký."
Podívala jsem se na něj. Mám sklerózu nebo co? Jednou Devátej, podruhý Hladkej...
"Promiňte tu komedii s astrologií. Paní Ilona je má pacientka, a ….."
"Teda, já jsem to věděla, ta m..." skoro jsem vykřikla ale včas se zarazila. Pár lidí se pobaveně ohlédlo.
"Já vím, nebylo to fér. Nejsem astrolog, jsem lékař, a popravdě jsem horoskop maloval poprvé v životě... ale jestli se zlobíte, pochopím že...."
Zarazila jsem ho a usmála se. "Náhodou Vám to docela šlo."


* * *

Ten večer jsem šla spát hodně pozdě. S Ilonou jsem si to vyřídila, a s tím báječným chlapem jsme spolu už víc než rok.