Svoboda, nebo totalita a diktatura?

Svoboda, totalita a diktatura. Pro mnohé jen tři slova. Myslíme si, že totalita a diktatura se staly něčím mlhavým, nějakou představou z dávné minulosti, něčím, co se v naší společnosti nemůže stát, co už lidé nikdy nedopustí.

Žádná totalita a diktatura se neobjeví náhle, večer svoboda, ráno diktatura, to ne. Totalitu a diktaturu si dobrovolně volí lidé, kteří v nich vidí naději a změnu k lepšímu. Nenastupují skokově, ale plíživě, pomalu, že si toho ani mnozí nevšimnou. Neexistuje žádná pevná hranice, kde končí svoboda, a kde nastupují totalita s diktaturou.  Jistě, objeví se nějaké změny, ty ovšem tak snadno nepostřehnete, na první pohled se naopak jeví jako správné. Vždy fungují tak, že máte dojem, že se vás to netýká, to se týká těch ostatních, jen těch vyvrhelů, kteří šidí, keťasí, okrádají stát, berou vám práci, vraždí. To vám přeci nedává dostatečný důvod se bouřit, protestovat nebo utíkat.

Kolem jsou pořád ti samí lidé, ti samí úředníci, policisté, soudci, prodavači, ty samé úřady a i vy děláte pořád tu samou práci, v ulicích pořád jezdí auta a autobusy, stejně jako dříve chodíte na pivo, na lyžovačku, ne dovolenou a stejně jako dřív kritizujete politiku.

Je totiž o perfektním systému ubírající tu a tam kousek svobody, salámovou metodou se ukrajuje, až najednou nic nezbude a lidé mají pocit, že je v podstatě nic neděje. Je to systém, který v lidech vytváří dojem, že jich se to netýká. Že se to týká nějaké menšiny, té špatné.  Klasické, rozděl a panuj.  A tak se to nejprve pomalu, později rychleji rojí zákazy, příkazy nařízení a to vždy přeci jen proto, aby se ochránili ti slušní před těmi neslušnými. Rojí se i kamery na ulicích i dálnicích, sledování internetu, sledování bankovních účtů, telefonních hovorů. Přitom když vám vykradou auto, tak policie nikde.

A tak přijímáme ta správná rozhodnutí, například jakou žárovkou smíme svítit - šetří to životní prostředí přeci, lití biosložek do nafty - co na tom, že vědecké studie dokazují, že právě proto se zvyšují hodnoty mikrosazí, CO2 , NO2, tedy toho proti čemu se bojuje. Přijímáme to, že eurokomisařka Jourová prohlásí: „Facebook považuji za dálnici nenávisti a nechci ho podporovat“ a nařídí kodex chování, který nutí internetové společnosti bojovat proti „nezákonným projevům“ na internetové síti a internetové společnosti jej „dobrovolně“ přijmou. Přijmeme, když různí politici a europoslanci prohlásí, že socializmus už není sprosté slovo. Vždyť přeci je správné platit daně tak musí být správné i to EET, já nic neprodávám, mě se to netýká, nerozumím tomu, ale mohu vyhrát auto. A tak se vytváří udavači, vtlouká se jim do hlav, že udávají pro správnou věc, udávají přeci ty, o kterých vládní politici mluví jako o parazitech. Parazité přeci neplatí sociální, zdravotní, daně a jezdí si v autech a vy na ně doplácte. Co na tom, že možná platí víc než já, že jich naprostá většina nekrátí tržby. Neprotestujeme proti zákazu kouření, proti zákazu zbraní, proti zvyšování daní, zavádění daní nových, proti předpisům a zákonům omezujícím to či ono. Zpočátku jen postřehneme rozdíl v tom, že ve veřejnoprávní televizi, rozhlase a jinde jsou slyšet jen jedny názory, diskutují pořád jen ti samí lidé a diskutují tak, že vlastně jen hledají jen to, jak zdůvodnit to které nařízení, jak očernit ty, kteří s ním nesouhlasí, jak namlátit lidem do hlavy že vše je OK a v jejich zájmu. Že se vytratili skuteční oponenti, jiné názory. Mávneme nad tím rukou, kecy poslouchat nebudu a to, že kdesi někdo na internetu napsal o tom, jak někoho postihli za názor? Co na tom, mne se to netýká, je to beztak dezinformace šířená nepřátelským webem, vždyť o tom všude píší, mluví, jak se nepřátelé snaží rozbít naši demokracii, svobodu. A že zákony že jsou moc represivní? Vždyť ten, kdo nic špatného nedělá, ten se přeci bát nemusí, že? Rezignujeme na ochranu soukromí, vysvětlovat proč si chceme vyzvednout své peníze z banky, nevadí nám svlékat před policisty na letištích a jednou možná i nádražích. Hlavně, že máme EU a svobodný pohyb osob, přeci. Že na hranicích, které překračujeme tak jednou ročně, nemusíme ukazovat pas – za to se na letišti s radostí svlékneme.

A tak nakonec v podstatě uvěříme tvrzení, že stíhání premiéra pro podvody je jen účelová podpásovka těch, kterým sebral koryta. Nevadí pak ani to, že vládne představitel toho nejhoršího, co minulá totalita vyprodukovala - StB, že tací jsou i v Parlamentu. Že prezident posvětí KSČM tím, že půjde na její sjezd, že v podstatě zase vládne jen jedna strana.  Že místo samostatného a suverénního státu nám kdosi diktuje, jaké zákony musíme přijmout, jaké povinnosti musíme splnit, koho musíme vpustit na své území, kolik musíme platit. Vždyť se vlastně nic neděje, pořád máme stejnou práci, na úřadech sedí stejní lidé, po ulici jezdí auta.

Nějak nám ani zprvu nedojde, že se mění principy práva. Že důkazní břemeno, že jste něco spáchal, už není na státu, ale je na obviněném, ten má dokázat, že něco nespáchal. Že sexuálně neobtěžoval, že neříkal, že nebyl, že neukradl, nepomlouval, nezabil.  Dojde to až ve chvíli, kdy vás někdo obviní, z čehokoliv. Z toho, že vám čoudí kotel, že píšete nenávistné příspěvky, že za něco dlužíte, že někoho obtěžujete, že koukáte na nepovolený obsah internetu, že krátíte daně.  Vždyť přeci o vás ví stát vše, právě díky ukrajování koleček svobody salámovou metodou.  Ví, co píšete na internet, koho tam máte za přátele, co lajkujete, komu voláte, kudy chodíte, kam a jak často jezdíte, co a kde si kupujete, i to kam se koukáte, když jdete po městě. 

To je ono, co jsme chtěli v tom 89? Neměli bychom se zamyslet právě v těchto dnech, kdy vzpomínáme 70 let od nástupu totality a diktatury? Nenechme si znovu diktovat, neustupujme od svobody a pamatujme:  „Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“