Podle zpráv z Madridu podpálili lidé tamní největší mešitu, prý v reakci na teroristické útoky spáchané v Bruselu.
Chápu rozhořčení mnohých, ale snižování se ke stejným způsobům, kterým se nás snaží islámisté zastrašit, dle mého mínění jen přilévá olej do ohně.
Jaksi zjevně mnozí nepochopili, že právě o tohle islámistům jde. Vystrašit, donutit k odvětě. „Zapálili nám mešitu, ti nevěřící psi, znesvětili korán, znesvětili naši víru, vidíte. Tak kdo z vás chce položit život za slávu aláha, mám tady ještě tři vesty“. Ne, vypalování mešit nepomůže. Nepomůže ani zakazování islámu, protože zákaz je jedna věc a zakázané ovoce nejvíc chutná. Nebo snad není zakázáno střílet do lidí, odpalovat bomby? Jak je vidět, zákazy evidentně nepomáhají. Nepomůže ani malování vlajek na obličej, vyznávání „Je suis Bruxelles“, zrovna tak jako nepomohlo „Je suis Charlie“.
Politici, jejichž nevědomost očividná, jen dávají hraběcí rady. Rady o tom, jak se vůči radikálům máme chovat. Nevím, jak může nějaký politik vážně myslet radu ženám, držte si útočníky na délku paže, nebo rady o tom, jak se máme chovat, abychom je nedráždili. Proč města ruší své obvyklé akce z důvodů "korektnosti" k migrantům. Právě tohle svatouškovství je tou největší migrační zbraní. Taková politika má tragické následky a přináší společenský vývoj, na který se pak sledují s nezakrytou bezradností. Neumí pochopit, že je to právě jejich hloupost, která přináší radikalizaci. Vždyť tím největším současným nebezpečím, radikalizace a nejenom odpůrců islámu. Vždyť už by mělo být našim „mírumilovným“ politikům jasno, že pochody míru, žvanění do kamer a na druhé straně poskytování báječných bezpracných peněz všem, kteří přijdou, není to pravé ořechové.
Řešením je jenom skutečné a opravdové uzavření mořské i pozemní hranice bez ohledu na možné ohrožení nelegálních migrantů. Ale k tomu pořád nemá EU vůli. Nejen špičky EU, ale i jednotlivé státy musí zaujmout jednoznačné stanovisko o tom, že na území států EU není každý vítán, ale bez obav na něj může vstoupit ten, kdo chce ctít zde platné zákony a dodržovat zde platné vzorce chování. Pomůže jen to, když budeme striktně trvat na dodržování našich pravidel, na našich normách chování, na tom, že máme náboženskou svobodu, tedy že každý se může modlit tak, jak se mu zlíbí, jíst co chce, ale že nemá právo obtěžovat tím ostatní, ani nemáprávo požadovat z titulu své víry nějaké výhody. Když dáme najevo a budeme na nově příchozích požadovat dodržování toho, že u nás má žena stejná práva jako muž, že všechna náboženství si jsou rovna, že bude potrestán každý, kdo šíří nenávist, a to se netýká jen těch, kteří vystupují proti islámu, ale těch, kteří islám propagují. Také jasně sdělit, že ani u nás nejsou bez práce koláče. A že na to, aby měl stejná práva jako místní občané, musí nejprve přijmout i jejich povinnosti. To ovšem politici a vlády musí nejen deklarovat, ale i důsledně naplňovat, Od toho přeci máme policii a soudy, musí také dojít k zrušení oné pseudokorektnosti, v jejímž důsledku někteří mají větší práva, než jiní.
Pomůže také to, když se politické špičky zbaví onoho sluníčkářského pohledu na věc a začnou pojmenovávat věci pravými jmény. Když státy na Schengenské hranici ji budou skutečně hlídat a nebudou si hrát na samaritány. Když do EU nevpustí ani jednoho člověka bez patřičných dokladů a všichni migranti budou nejprve řádně prověřeni a případně vraceni tam, odkud přišli. Když policie bude konat a ne jenom nečinně přihlížet a bát se vstoupit do nějakých no go zón. Když se policie nebude obávat pojmenovat zločince celým jménem, když soudy budou zamítat podivné žaloby teroristů na ochranu osobnosti, protože oni přeci chtěli „jen“ zabíjet. Když nebudou zakazovány statistiky zločinnosti podle národnosti, víry, věku. Vždyť nikterak nepomáhá, když soudy místo potrestání omlouvají zločince, jakýmisi výmysly o jiné kultuře, o neznalosti a neinformovanosti o těžkém životě. Když média a to jak ta v tištěné podobě, tak televize a rozhlas začnou pravdivě informovat, když budou zveřejňovány neretušované a nenaaranžované fotografie, videa. Ano, těch „když“ je hodně.
Žádná dohoda s o vracení migrantů nemůže fungovat. Konferencemi, přerozdělováním a podplácením Turecka se bohužel nic nevyřeší, jen se problém oddálí. Navíc v Lybii čeká dalších minimálně osm set tisíc dalších migrantů na přepravu do EU.
Prostě každému měřit stejným metrem, sociální sítě nastavit tak, aby nikdo neumíral hladem ani zimou, ale také aby pro něj nebylo výhodnější sedět doma a dostávat mnohdy víc, než kolik je schopen si vydělat svou prací.
A pokud toto nějaká vláda, nebo politik není schopen tohle zabezpečit, pak nemá co v dané funkci pohledávat.
