Předseda vlády Sobotka oznámil, že Česká republika ustupuje od požadavku na výjimku z Listiny základních práv EU v Lisabonské smlouvě, kterou si vynutil exprezident Václav Klaus, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Sobotka také řekl, že nová vláda se do léta přihlásí k evropskému Fiskálnímu paktu.
Co vlastně je ten evropský Fiskální pakt? Země, které jej vítězoslavně podepsaly, uzavřely s Bruselem svazek těsnější, než mají jednotlivé unijní státy USA s vládou ve Washingtonu, těsnější, než mají jednotlivá města či kraje s vládou celé ČR. Skrytě se tak zavázaly k dalšímu vytváření schodků svých veřejných financí. Možná budou jen mírné, to když se bude dařit, nebo nesmírné, když se dařit nebude.
Česká republika společně s Británií se na rozdíl od ostatních 25 zemí EU zatím nepřipojila k Fiskálnímu paktu, který EU vítězoslavně upekla na bruselském summitu pod taktovkou paní Merkel. Jenomže žádný pakt EU nepomůže a nepomůže ani ČR. Ba dokonce se dá s určitostí tvrdit, za ČR poškodí. EU by jedině pomohlo, kdyby celý jih měl jinou, slabší měnu než euro, aby mohl získat zpět část své ztracené konkurenceschopnosti. Dokonce některé země jihu by potřebovaly zbankrotovat. Česká republika nepotřebuje předávat svou odpovědnost Bruselu, to snad jenom neumětelové Sobotka s Babišem si myslí, že Brusel za ně vymyslí jak ze srabu ven. Nepotřebujeme někde v Bruselu slibovat, že se už napříště budeme zadlužovat jen s mírou. To co potřebujeme, to jsou politici, kteří mají dostatek rozumu, aby se vykašlali na hraběcí rady z Bruselu. Politiky, kteří nás přestanou zadlužovat, ovšem ne kvůli hrozbě pokut, ale proto, že vědí základní poučku, kterou se ekonomové učí snad prvou hodinu, když začnou studovat ekonomii. Ta říká, že každý dluh každou ekonomiku poškozuje a zpomaluje.
Místo toho slyšíme z úst těchto politiků fráze typu: nesmíme být mimo hlavní proud evropské integrace, musíme být v jádře, musíme sedět u stolu a podílet se na zásadních rozhodnutích. Ovšem k těmto frázím nejsou žádné relevantní argumenty, proč tomu tak má být. Zřejmě se to podle eurohujerů rozumí samo sebou. Jiné alternativy jimi nejsou vůbec zmiňovány.
Svět totiž není jen EU. EU řízenou zákazy a nařízeními, které vydává samozvaná EK. Unie je čím dál tím víc deptaná a nesvobodná, méně demokratická a méně prosperující. Měli bychom se ptát, přineslo zavedení eura slibované výsledky? Stala se eurozóna oblastí rychlého a dynamického ekonomického růstu, jak bylo slibováno? Je skutečně zárukou měnové a fiskální stability? Myslím, že ani na jednu z těchto otázek nelze odpovědět klasně. Krize EU i ČR je způsobena zadlužováním, nesmyslnou podporou solárních elektráren a biopaliv, které zavedli, Lisabonskou smlouvou. Potřebujeme změnu přístupu. Potřebujeme vládu, která bude odhodlána hospodařit bez dluhů a která nebude prosazovat zákony ve prospěch jedněch na úkor druhých. Ne vládu, směřujícím k daňové, rozpočtové a politické unii a doufající, že jiní vyřeší naše problémy. Z toho pohledu máme špatnou vládu.
