Jsou rána, jako bylo to dnešní. Zamrzlá okýnka aut, jinovatka v trávě a dloooouuuhý kouř za každým výdechem. Zvoní mi v uších maminčin hlas - vem si čepici, bude ti zima, nastydneš... Kolik rán uběhlo od mojí podlední návštěvy v chaloupce pod horami? Až hanba počítat. Chybíš mi, knedlíková, bublaninová a polívková královno všech kuchyní. Myslím, že když Bůh viděl ten mazec, co Eva s Adamem natropili, stihnul ještě jednu naprosto zásadní věc - vrazil Evě na cestu dolů vařečku. Od té doby je možné být v nebi, kdykoli ji lidstvo správně popadne do ruky. Ale dohánějte babičky ve vaření, když ony to dělají padesát let!!! Jsou tou nejpodstatnější částí rodiny, tedy hned po tátovi a dědovi, co nosí a štípou dříví, aby bylo ve sporáku čím topit. Vždycky jsem kroutila hlavou, když děda hudrol a nebo prosazoval "svou" variantu čehokoli a babička jen s úsměvem říkala:"Ano, dědečku.." Hnětlo mě to a trvala jsem na tom, že by mu měla "něco" říct. Smála se a moudře říkala, že to přece vůbec není nutné. Trvalo mi roky naučit se takovým vrtochům se usmát. Mlčet. Vařit.
Jsou rána, jako bylo to dnešní. Podzim zaklepal a já si utírám nos. Peskuju (opatrně) dospívající dceru, ať si vezme čepici. Naštěstí jen po telefonu a to prý se dá vydržet (ověřeno:)). Moje cesty za prací se pomalu začínají měnit. JÁ jsem jiná. Miluju podzim. A miluju být - žena.
Je to jako nafotit černobílý film, vyvolat fotky, pak je roztrhat a skládat jako puzzle. Jako zařvat do studny "Halóóó!" a čekat, jestli se někdo ozve nebo mi prasknou bubínky. Je to jako usnout na jaře, prospat léto a probudit se na podzim - ten nejasný, ale pevný pocit, že MUSÍ být ještě něco navíc, něco mezi. Takové je být žena.
Být žena není o dokonalosti, o superkráse nebo čistotě a ladnosti proboha snad čehokoli. Být žena je o klidu, o řvaní a o nervech. O bolavých zádech, když TEN BLBEC hraje po padesátce fotbal. O spálené svíčkové a tchýni, které už je snad století přes míru a pořád se vás snaží opravovat. O JEHO zábavách a vaší dvoudecce večer v kuchyni, když sepisujete nákup a zlomíte tužku. O starých botách v dalších nových tanečních. O asi miliardě snů, které se ve dne na povrch ani neproderou. A vybavíte si je na lavičce v parku, až budete venčit vnoučata.
Být žena znamená, že za vším je láska. Důvěra a čekání, až ON se zase jednou "vrátí". A když už se nevrátí, pak je tam - tam někde, kde je s ním i vaše láska a pochopení. A nikdy se ženy neptejte, kde obojí občas je..
Být ženou znamená probouzet se každé ráno s vědomím, že jednou přijde ráno, kdy se neprobudíte. A že ať jsou věci jak jsou, jsou v naprostém pořádku.
