Po rozchodu s Markem jsem byla hotová troska. Kája, moje nejlepší kamarádka, mě vytáhla v rámci terapie na dovolenou do Egypta. Měla pravdu, že přijdu na jiné myšlenky. Prokletá faraónova pomsta alias pořádná běhavka mé myšlenky vskutku nasměrovala jen jedním poněkud přízemním směrem – kde je nejbližší toaleta.
Po pár dnech, kdy jsem dosahovala sprinterských rekordů světové úrovně a navíc hezky zhubla, to byla konečně dovolená. U moře i na pyramidách bylo fajn. Nadšení ze shozených kil, které mi zářilo z očí, si pár domorodých mužů a jeden německých turista vysvětlili úplně jinak. Naštěstí mé odmítnutí přijali dobře a ještě mi zvedli ženské sebevědomí, které se tou dobou pohybovalo v záporných hodnotách. Alespoň někdo o mě měl zájem.
Po návratu domů jsem už nehodlala páchat sebevraždy a zjistila jsem, že můj život má smysl i bez Marka a že je kupodivu na světě víc mužů než jen on.
Stále jsem ho ale nemohla dostat z hlavy. Věděla jsem, že šance na jeho návrat jsou nulové,
po pár měsících dokonce minusové. Žena, kvůli které mě opustil, s ním byla těhotná. Na náladě mi to nijak nepřidalo, na touze vyhnat toho holomka z hlavy ano. Postupně jsem začala chodit do společnosti, tu a tam jsem se s někým seznámila, ale stále jsem všechny muže srovnávala s Markem. Nedalo se nic dělat, potřebovala jsem odbornou pomoc.
Kája se vyzná ve všem, sehnala mi kontakt na vynikajícího cvokaře, je to prý extratřída a dostane mě z toho. Mně už bylo všechno fuk. Chtěla jsem jedno jediné - začít žít. Najít si muže, který mě bude mít rád a bude se mnou až do smrti smrťoucí.
Pan doktor Mazánek mě mile přivítal a posadil si mě vedle stolu, na kterém mu trůnil starý dobrý Consul. Do nebohého stroje bušil tak zuřivě, že jsem čekala, kdy mu to stroj vrátí. Představovala jsem si, jak vylétne klapka a praští ho do čela, aby se probral a už mu neubližoval.
Požádal mě, abych mu ve zkratce popsala svůj problém. To mi šlo dobře, načež pan doktor nečekaně vyskočil ze židle, přistál těsně před mým obličej a zahalekal: „Proč se váš dědeček oběsil?“
„Dědeček….. zemřel….. na infarkt,“ odpověděla jsem vyděšeně.
Chvíli si něco brebentil pro sebe, pobíhal po místnosti a já se začala bát, že mě vyšetřuje pacient převlečený za doktora. Najednou mi opět přiskočil před obličej s otázkou: „Proč vaše babička spáchala sebevraždu?“
„Babička je zaplaťpámbu zdravá, naposledy jsem s ní mluvila dnes ráno.“
Moje odpověď pana doktora rozladila. Nařídil mi, ať si lehnu na lehátko, aby mě mohl vyšetřit. Vyhrnula jsem si kalhoty i rukávy, když jsem v jeho ruce zahlédla skryté kladívko. V ten okamžik jsem se začala loučit se životem, byla jsem přesvědčená, že se mě ten šílenec chystá zabít.
Mazánek překvapil. Nezabil. Jen mě trošku otloukl, ruce i nohy mi vystřelovaly do vzduchu jak smyslu zbavené, pan doktor nad mými reflexy vysloveně jásal.
„Myslíte si, že jste normální?!“ zeptal se mě s obličejem opět přitisknutým na můj.
„Myslím si, že ne,“ odpověděla jsem mu po pravdě.
S úsměvem řekl: “Tak to normální jste a ten váš Marek je hrozný pitomec. Pustit k vodě takové hodné a hezké děvče dokáže jen úplný vůl. On šťastný nebude, vy ano. Hezky se upravte, začněte se opět usmívat na svět a vsadím se, že do roka mi od vás přijde svatební oznámení. A já se na vaši svatbu přijdu podívat moc rád.“
Dosud ho podezřívám, že jeho svérázné vyšetření nebylo nic jiného než šoková terapie, která na mě rozhodně zabrala. Nedokázala jsem si představit, že bych něco tak šíleného měla absolvovat znovu.
Začala jsem se dle pokynu pana doktora Mazánka opět usmívat na svět a o měsíc později jsem při plážovém volejbalu potkala Tomáše, který mě po půlroční známosti požádal o ruku.
Když jsme měli hotová svatební oznámení, jedno jsem vzala, slavnostně ho vložila do obálky, krasopisně nadepsala MUDr. Radim Mazánek a donesla mu ho osobně do ordinace i s koláčky.
„Dobrý den, pan doktore, nesu vám svatební oznámení, před rokem a půl jste mě zbavil deprese z rozchodu s bývalým partnerem, který mě opustil kvůli jiné, a vyvěštil jste mi muže
i svatbu.“
„To jsem moc rád, že se moje věštba vyplnila,“ smál se. „Gratuluji vám. Kdy je váš velký den?“
„Za čtrnáct dnů v sobotu na radnici. Přijdete na obřad?“
„Moc rád. A co ten váš bývalý?“
„Vaše věštba se vyplnila stoprocentně. Má za sebou první rozvodové stání.“
