Rozum, víra, migranti.

Na téma migrantů jsem napsal nějaký ten článek. Bylo mi vyčítáno, že má psaní jsou příliš emotivní a že Křesťanství, se vyznačuje zejména zdravým rozumem, kterého je v mých příspěvcích pomálu. Na to bych chtěl říct: Nemyslím si to

Zejména bych chtěl říci, že jsem křesťan. Od toho bodu si myslím, že by křesťané měli dospět stejnou logickou cestou ke stejnému názoru,  tedy pokud jdou cestou rozumu.

Od  jak živa  jsem se učil, že křesťan je ten, který následuje Krista. Říkali to v kostele, napsal o tom Tomáš Kempenský celou knihu, je to v katechismu a myslím, že to je podstatou křesťanství. Je to i v Novém zákoně  - „vezmi svůj kříž a následuj mě..“ Ono tvrdit opak by bylo asi nějak moc divné, a myslím, že Kristus právě pro to přišel na svět, aby lidstvo spasil a dal nám příklad k následování. Myslím, že na tom se shodneme úplně a bez vyjímky se všemi křesťany, i s těmi nejhašteřivějšími.

V Bibli je o tom hodně psáno, například: „Příklad zajisté dal jsem vám…“ Nebo „kdo miluje otce svého, nebo svou matku více než mě, není mě hoden“ ,  „buďte svatí, jako já jsem svatý“  apod.

Druhá část této úvahy je těžší. Ale jestliže nám dal Kristus příkaz, abychom jej následovali, je asi také logické, abychom věděli v čem a jak. Bylo by dost divné,  kdyby nám řekl: “Následujte mě.“ A zároveň neřekl, nebo nedal příklad, jak to máme dělat a co se od nás čeká.

Nikde není napsáno,  něco jako: „braňte svou civilizaci“ ale je opakovaně řečeno – „pomáhejte!“ Pokud se tedy dostaneme před Boží soud, nebudeme zřejmě tázáni, jak dobře jsme bránili, ale komu jsme pomohli.

Může v nás být strach – ten není ve většině příkladů dobrý rádce v orientaci, co máme dělat. Ze strachu často opomíjíme to, co dělat máme a děláme to, co dělat nemáme. Každý cítí, že strach nemůže být absolutní omluvou – ano, umenšuje náš hřích, ale neomlouvá jej.

Mnozí tvrdí, že křesťan má povinnost nepřibírat nebezpečné uprchlíky. Nu dejme tomu. Ale kdo je nebezpečný uprchlík? Jak to zjistit? Valí se sem masa uprchlíků a rozlišovat je – to je těžká věc. Když je nedokážeme odlišit, co pak platí – všechny přijmout, nebo všechny odmítnout?

Další hraběcí radou je řešit uprchlictví v místech jeho příčin. Prý utíkají elity. Jak tohle zajistit? To Libie a Islámský stát nám dovolí stavět uprchlické tábory? A tam se bude dobře žít, od tud se utíkat nebude? Když někde vzplane totalitářské násilí, no to se asi těžko můžeme divit, že ti chytřejší první vezmou nohy na ramena. To se mělo Židům ve druhé světové válce taky asi mělo říct, že si mají radši ve své zemi (Německu, Česku, Maďarsku atd.,)udělat pořádek a demokratickými prostředky se zbavit koncentráků?

Mě opravdu není jasné, jak se mohou teď křesťané odmítavě stavět k migrantům. Vždyť jim stačí, jen představit si, jak by se Ježíš zachoval v dané situaci. Všichni mají povinnost Krista následovat.