Proč bych se měl jako muslim inkulturovat?

Dejme tomu: vyjděme ze dvou předpokladů: Lidé si mohou svobodně zvolit místo svého pobytu. Těžko hlásat něco jiného - to by pak bylo nevolnictví. A za druhé - lidé nemají za povinnost přijmout kulturní zvyklosti země, do které se přistěhují. Pokud by měl platit opak, pak by pohyb obyvatel byl výrazně omezen. Zkrátka: Těžko se dá někomu nakázat, aby zůstal tam kde je a těžko se po něm může chtít, aby se vzdal svých kuturních a náboženských tradic.

Chtějí - li lidé  dané země před přílivem migrantů obstát, musí si být především jisti svými vlastními morálními hodnotami. I proto si myslím, že idea ateismu je příliš slabá na to, aby čelila ofenzivním výzvám islámu, zejména pro to, že ateismus nepřináší vůbec nic pozitivního. Svůj myšlenkový horizont vyčerpává bojovnou militantní rétorikou, která se sama vzdaluje jakékoli kritické reflexi.  Také spoléhání se na racionalitu už  není k ničemu, neboť přijímání nových myšlenek a myšlenkových systémů se děje na základě něčeho jiného, než chladné úvahy. Výkřiky hlasatelů profánního způsobu života jsou výkřiky  vedoucí k špatné orientaci - zákazy šátků burek a podobných symbolů nic nepomohou. Tam, kde si země a její obyvatelé nejsou jisti vlastními ideami, kde panují pochybnosti v těch nejzákladnějších věcech, tam, kde se lidé pomalu odcizují své zemi a jedni druhým, tam všude má úrodnou půdu takový myšlenkový směr, který nic nezpochybňuje a vše jednoznačně vykládá, byť by se měl šířit pouhou reprodukcí svých vyznavačů. Osvícenecká kultura nemá vůli k životu - odumírá a je schopná se zmoci jen na žalobné výkřiky a poukazy na nespravedlnost. U koho se chceme domoci nápravy? U evropských institucí - kterým nakonec ani nevěříme? U svého svědomí o němž pochybujeme? Zkusme to vzít tak, že doba, ve které žijeme není ničím, než historickým obdobím. Dejme tomu z pohledu historiků za tisíc let, to bude doba, ve které započala islamizace evropy. Mělo by to být někomu líto?