Pride homosexuálů po roce

Rok se sešel s rokem a máme tu opět podívanou, která se stává už dobře známou a vděčně diskutovanou v tomto letním období, kdy se toho zase až moc – alespoň u nás – neděje.

V této souvislosti si položme několik základních otázek:

Je homosexualita nemoc?

Nejprve je potřeba říci, že samotný  pojem "nemoc" není ničím jiným, než fenoménem (tím, jak se nám skutečnost jeví). Je zcela jasné, že v minulosti se různé stavy, které dnes považujeme za nemoc, chápaly úplně jinak, než jako nemoc, a byly regulovány jiným způsobem, než medicínskými prostředky.

Byli bychom v pokušení říci, že historie je plná omylů, a že dnes víme daleko lépe než v minulosti, co to vlastně nemoc je. Mnozí mají představu o tom, že existuje jakási metafyzická definice nemoci a zdraví, která ukládá společnosti ideál, kterého je třeba dosáhnout. Existuje představa, že ty způsoby regulace, které se tomuto ideálu blíží, se považují za pozitivní, ty, které se od něj vzdalují, za negativní. Zatímco v běžném životě lidé odmítají metafyziku jako středověký filosofický relikt, v oblasti zdravotnictví s ní pracují zcela běžně, když tvrdí, že existuje jakýsi lékařský ideál - v diagnostice, terapii atd., ke kterému se společnost blíží.

Homosexualita nebyla považována po většinu své existence za nemoc. Byla chápána jako druh sexuální aktivity, v antické společnosti akceptovatelné, ve středověké společnosti odmítané a trestané. Tak, jak se rozvíjela medicína, přebírala do své kompetence i stavy, které před tím byly definovány jinak, než medicínsky, a které byly regulovány jinými, než medicínskými prostředky. Příkladem je například alkoholismus, ale i neurotické potíže, kterými se až do Freuda medicína nezaobírala. Ještě v minulé platné lékařské mezinárodní klasifikaci MKN 9 je homosexualita definována jako nemoc - jako "deviace v objektu". V současné lékařské taxonomii homosexualita již uváděna není. Pokud jde o její vývoj v západní společnosti byla tedy nejprve akceptována, po té kriminalizována, pak dekriminalizována, pak medicinizována a nyní je demedicinizována.

Pokud si ale někdo myslí, že tím bylo dosaženo ideálního stavu a pokouší se minulé historické způsoby regulace označit jako "tmářské", pak je skutečným idealistou, neboť takový postoj není možný bez názoru, že reálně existují metafysické ideály platné nad časem i dějinami,  jimiž se poměřují historické události. Jinými slovy – pokud někdo tvrdí, že v minulosti měla společnost k homosexualitě špatný vztah, nekonstatuje tím pouze fakt, ale nárokuje si toto tvrzení: existují objektivní a „věčné“ ideály.

Je homosexuální styk „normální“ sexuální aktivitou?.

Homosexualita není normální sexuální aktivita. Bez ohledu na to, že někteří vědci tvrdí, že lidská sexuální orientace je původně nediferencovaná, už jen z anatomie a fyziologie můžeme jasně vidět, že penis a vagína jsou zde jeden pro druhý. Existují jistě různé formy sexuality, ale i mezi liberálními sexuology panuje přesvědčení, že „konečník není svým anatomickým utvářením vhodný k zavádění pohlavního údu." Také orální styk nese značná rizika, zejména infekci močové trubice. Homosexuálové užívají části svého těla k účelu, ke kterému neslouží a z toho důvodu se může mluvit o „nepřirozené sexualitě". Využívání určitých částí těla k jinému účelu, než jaký je přírodou dán, může být různého stupně. A ten s sebou nese také různý stupeň postižení. Zdobení těla tetováním, piercing, obřízka a podobné - může mít různé formy od relativně neškodných, až po těžce mutilující zásahy. Pokud se však ukazuje, že ten či onen akt je zřetelně abnormální, existuje zde velká snaha společnosti jej regulovat a nikoli povzbuzovat k jeho rozšíření. Proto žádný odpovědný lékař ani v současné době permisivního přístupu nedoporučí anální styk jako vhodnou formu sexuality. Jestliže se někdo rozhodne využívat svůj orgán k jinému účelu, než k jakému je tento orgán určen, pak zřejmě bude muset počítat s určitým celkovým postižením. Tělo totiž není jen tento orgán, ale je i celkem, ve kterém tento orgán hraje určitou úlohu. Rozhodne-li se například někdo nechat si vyrvat z úst všechny zuby a udělat si z nich ozdobný řetízek na krk, pak to bude samozřejmě jeho věc, ale mnozí se shodnou na tom, že původní místo zubů je v ústech a že účel chrupu je poněkud jiný než dekorace na krku. Současný primátor, který byl dříve též úspěšným gynekologem, by měl pár slov také říci k sexuální hygieně. Pochybuji, že by jako lékař podporoval anální styk, nebo jej dokonce oslavoval a velebil spolu s jinými formami sexuálně škodlivých aktivit..<