Početí po dvaceti letech

Lidská sexualita a reprodukce (rozmnožování) není samozřejmě morálně neutrální věc. Hodně lidí se jistě ozve s tím svým obvyklým: ať si každý dělá co chce a nemůžem nikomu nic určovat, ale již běžná zkušenost ukazuje, že to tak není. V sexu platí pravidla a v reprodukci také. Podle mnoha autorů je vlasntě sexualita něčím, co nás odděluje od světa zvířat. Významný antropolog Diamond píše: Spolu se vzpřímenou postavou a šedou mozkovou kůrou je sexualita to, co nás nejvíce odděluje od dalších živých bytostí." Pro mnohé asi překvapení.

Dokážeme si výše zmíněné: významný sociobilog Wilson k tomu dodává: "Nejméně sociální savci a ptáci se páří téměř bez ceremonií. Tam, kde je oplodnění jedinou funkcí sexu, tam se ho dosahuje ekonomičtěji - vyleze se na samičku a zasune penis. U člověka je ale sexualita důležitým prvkem sociálního chování." A jinde: "lidské bytosti jsou jsou svou sexualitou jedinečným zjevem mezi primáty." Ergo: lidská sexualita nemá jen prokreativní funkci, ale je důležitým prvkem společenského chování. Jen pro to, že  je tak důležitá, je také do určité míry společensky regulovaná. Například je zakázané znásilnění, je zakázán incest, nebo styk s osobou určitého věku. Různé společnosti mají rázná tabu a omezení.

Nicméně historie nás poučuje v tom, že člověk vždy chtěl od sebe odlišit sex a reprodukci. Uvažoval o antikoncepci, o nezávazných sexuálních službách a vztazích. Oddělením sexu od reprodukce samozřejmě logicky došlo ke komercionalizaci sexu. Bylo to tak celá staletí a je tomu tak dosud. Celý sexuální byznys stojí na tom: Mít sex a nemít reprodukční závazky.

Sama reprodukce ovšem komercionalizaci dlouho odolávala - čteme i v pohádkách o nešťastných králích, co nemohli mít syna. Ale dnes se situace změnila. Reprodukce se oddělila od sexu. Ne tedy ve většině případů, samozřejmě, ale počít dítě a nemít sex je už dnes možné. Mnozí dokonce poukazují na to, že normální lidská soulož je z hlediska početí dítěte krajně riziková záležitost. Ze spermijí vždy nevítězí ta nejlepší, a vajíčka jsou také v dané fázi cyklu kdo ví jaká. Dochází k přenosu genetických vad, čemuž by se dalo zabránit výběrem vhodné spermie a vhodného vajíčka cestou umělého oplození. Jak říkají mnozí: "Sex je sice příjemný, ale k rozmnožování se moc nehodí."

Oddělením reprodukce a sexu ovšem došlo ke komercionalizaci reprodukce. Musíme si uvědomit, jak je to logické. Když se odděli sex a reprodukce, zkomercionalizoval se sex. Když se to nyní odděluje naopak, zkomercionalizuje se reprodukce. Nic jiného nejde čekat.

Embrya na umělé oplodnění prochází stále přísnějším výběrem, ti, kteří neuspějí jsou dáni do ledu a čekají na to, zda je rodiče, nebo jiní žadatelé povolají na další životní cestu. Většinou jim pravidla určují čekat pět let. Pak jsou likvidováni.

Uvedený příklad dítěte počatého dvacet letech po koncepci ukazuje pouze jediné. I zmrazená embrya jsou po pěti letech plně funkční a pět let je jim dáno mít naději na pokračování ve vývinu. Pak - na základě administrativního rozhodnutí - jsou jejich šance zmařeny.