Olympiáda - kde jsou hranice lidských možností?

Plynou roky a s nimi přicházejí nové rekordy. Skok do 21 století je dávno překonán. Až na pár vyjímek žádný nový rekord dlouho nevydrží. Kde jsou tedy hranice lidských možností? Až kam lze dospět?

Zůstáváme omezeni svou lidskou konstitucí? Ani to nemusí být za pár let pravda. Může přijít doba, kdy genetické manipulace nahradí současný systém užívání nepovolených látek - osobně bych viděl tuto cestu jako velice pravděpodobnou. Boj proti dopingu má v současné době svého čitelného nepřítele, není sice jednoduchý, ale přece jenom - drží s ním alespoň jakž takž krok. V případě genetických změn se ale soupeř vzdálí až na hrance nechytatelnosti. Možná tomu někdo nechce věřit, ale první krok je již učiněn, již jej máme přímo před očima.

Je jím komercionalizace her. Tam kde jde o velké peníze, tam šlo vždy i o velké čáry máry. K tomu, aby pršelo více many se podnikavci nezastaví před ničím. Je li cíl určen, prostředky k jeho dosažení se vždycky najdou. Současné technologie se ubírají žádoucím směrem - vylepšování embryí již přestává být pouhou utopií, důležité je především změnit vnímání lidí.  Zatímco předchozí generace vidělo sportovní výkon v řádu individuálního úsilí a kultivace ducha, dnešní svět vidí vše především prizmatem peněz. Individuální příběhy jsou využity pro zcela konkrétní komerční cíle. Naše sebevědomí v tom, co dokážeme, nám brání vidět život v širších souvislostech.

Jaké jsou tedy hranice lidských možností? Řekněme - omezené, ale samo - být člověkem - se může také měnit. Kdo bude autorem dalšího designu člověka je ale jasné. Pravděpodobně člověk sám - tedy bytost, která, řečeno s básníkem, "raději přemáhá svou zem"...