Konec jedné éry

se uzavírá neočekávaným kolapsem ČSSD a potažmo i prezidenta M. Zemana. V situaci bezvládí spějeme směrem k budoucnosti, která mnoho optimismu nezakládá. V době, jaká je tato, musí prezident investovat všechny své síly na to, aby došlo ke zklidnění.

Disponuje M. Zeman takvou silou? Myslím, že už ne. Následky špatné životosprávy a nezdary posledních dnů musejí vést nutně k tomu, že se osobnost jakkoli silná vyčerpá a rezignuje na své pretence. Pomstychtivost už bývá u starších ročníků slabá motivace.  Osobně bych řekl, že jsme byli svědky jednoho z posledních pokusů M. Zemana ovlivnit zásadním způsobem povolební vývoj a nyní můžeme očekávat jen takové zlomyslnosti, které nic podstatného neovlivní. Panu prezidentovi se přes všechno možné půlroční úsilí v podstatě nic zásadního nepovedlo. Předchozí vláda se k neúspěšnému konci přivedla sama, Zeman jen moderoval její pád. Po volebním krachu svých fámulů  se snažil jednat rychle, ale už tato akce byla prosycena odérem amatérské naivity, spolehnuvší se pouze na předpokládanou slabost B. Sobotky. Ten v sobě - snad díky mládí - našel dost elánu, aby se  vzepřel, nachází ještě i dost sil k protiofenzívě a i když mezi ním a národem žádná láska není, český národ se vždy zastane těch, na které byl učiněn podräz. Možná z té soucitné podpory Sobotka vyčte i něco jiného, ale každému je jasné - pokud bude premiérem, bude to premiér hodně slabý, ale na unaveného Zemana může mít navrch. Za těchto okolností může krásně uspět podnikatelsko-politický projekt A. Babiše a krátkodobě může profitovat i KDU ČSL. Ale co přijde potom?