Argument M. Zemana, že profesor vysoké školy nemůže tajtrklíkovat na akcích podpořených Pražským magistrátem, má něco do sebe. Jsme zvyklí na důstojnost profesorského sboru, která je neslučitelná s jakýmikoli extrémními projevy. Dovolím si nazvat vystoupení pana Putny na Prage pride extrémním projevem, třebaže pod termínem extremisus se chápe něco zcela jiného. Extrémní projev je to především pro to, že nositel tohoto počínání byl také reprezentantem instituce, u které - každý jistě uzná - bychom očekávali jiné vystupování. Nicméně i forma vystoupení p. Putny je v rámci demokracie možná, nicméně z hlediska university poněkud extrémní, neboť nikdo neočekává, že se jeji reprezentanti budou takto běžně chovat.
Nyní jsme tedy u toho, co se nám celá událost sděluje. Pan prezident jako by chtěl říci: "Tak vážená Univerzito - jsou tyto projevy v souladu s vámi uznávanými hodnotami? Je profesorská sesle čistě jen odborná záležitost, nebo také uznáním celistvé osobnosti, která vzdoruje extrémním polohám?" Otázka ale také je, jestli nejsme svědky určitého posunu vnímání. Vědecká erudice již přestává být dost možná sama o sobě tím nejdůležitějším. Možná se důležitější jeví společenská angažovanost a politická údernost. A to by v tomto sporu mělo být objasněno. Universita by měla říci. Vědecká erudice kandidáta je na takové úrovni, že jej navrhujeme na titul, a to ostatní nás nezajímá. A nebo říci: osobní angažovanost kandidáta nahrazuje jeho nedostatky ve vědecké erudici a být profesorem dnes neznamená pouze bodovat v citačním indexu. Ceníme si jeho zasadových postupů a vnímáme, že může být příkladem pro studenty a občanskou veřejnost. Souhlasíme tedy s tím, že forma jeho projevů odpovídá našim představám o využití možností, které nám dnes společnost nabízí. Souhlasíme, aby se takové projevy staly součástí každodenní kultury, aby tímto způsoberm jednaly děti i dospělí a akceptovala je současná a budoucí politická reprezentace.
