Jednání o podobě nové vlády

začínají neskutečně zajímavě. Hned od začátku se neví, kdo je oprávněn tato jednání iniciovat, což není zrovna krásný příslib pro budoucnost.

Ale budiž. Po čase tu máme dva subjekty, se kterými by mohl vítězný subjekt tato jednání úspěšně vést. Jasné sice není vůbec nic, ale zájemci se už přihlásili. Jak je ale možné v nastálé situaci začít, to už si vyžaduje určitá rozhodnutí. Například to, s kým se bude jednat. Sociální demokracie to svým partnerům neusnadňuje, když každá z nesvářených stran vehementně tvrdí, že k jednání je oprávněná pouze ona a žádný jiný subjekt zde ani není. Za těchto okolností - věděl by někdo, s kým si má sednout k jednacímu stolu? Budou li platné dohody, které se svým protějškem učinil? Vůbec si neumím představit, že by velký stratég Miloš něco takového nedomyslel. Snad nepočítal se zoufalým odporem pana Sobotky, který byl vždy považován za amorfní hmotu, která - vystavena nátlaku - přijme jakýkoli tvar.

Tyto volby dá se říci - skončily katastrofou, zejména pro to, že zde zatím není žádná strana, která by byla schopna přijmout vládní odpovědnost.

Sociální demokracie je v rozkladu, Babiše zajímá jen ministerstvo financí (to je pochopitelné), komunisté si za těch dvacet let zvykli sedět za pecí a o vládu stojí jen na oko  a vést si v současných podmínkách by si nevěděli ani rady, TOP O9 a ODS jsou totálně zprofanovány (i když vládnout by uměly, ale všichni vědí jak), KDU - ČSL to sama nevytrhne a Okamurovo hnutí se ani nepokouší zastírat, že kromě kritizování nic pozitivního neumí.  Za těchto okolností většina národa ještě stihne nadávat na Evropskou unii a utvrzovat se v hrdosti na to, jak si umíme poradit.