Jak jsem studoval za socialismu

Je to vzpomínkový článek, člověk se rád vrací do období svého mládí. A je jisté, že mnoho vidí optikou růžových brýlý. Proč bych si ale na svém blogu nezavzpomínal.

Studoval jsem v letech 1983-1989 na vysoké škole v Brně. Nechci říkat - bylo to lepší, případně "jak co", ale rád bych vydal svědectví o době, která se dnes již pomalu stává historií a různým způsobem se interpretuje, případně desinterpretuje.

Bydlel jsem na kolejích. Ne všichni ubytování získali, ale existoval systém výhod, díky němuž bylo možné k ubytování přijít. Patřily sem například chmelové brigády. Jistě, mnozí využili protekce, ale nemálo se jich svým úsilím úspěšně přičinilo k dosažení levného bydlení. Navíc chmelové btigády - to byl zážitek sám pro sebe. Jelo se sice 12 hodin denně a pracovalo se tvrdě, ale na druhou stranu to byla skvělá příležitost si vydělat a oblbovat mladší studentky. Dost dobře jsem nechápal ty, kteří prázdniny trávili doma, nebo na koupališti. Nikdo tam nejel trhat rekordy, ba i ty následné výhody byly tak trochu by the way, asi bych to neuměl vysvětlit - určitý pocit svobody, dobrodružství nových vztahů, endorfiny z těžké práce, večerní zábavy.. Jednou mezi nás přijel okresní předseda strany, dělal ze sebe lidového pantátu, bylo vidět, jak se ho předseda družstva bojí, ale nám studentům se nvnucoval, že si jako váží naší práce a co se nám nelíbí. My se s ním moc nebavili, jeli jsme si svou lajnu, on a my - to byly jiné světy, jejichž náhodné setkání nezažehlo ani na jedné straně jiskru zájmu. Pak tam přijel ještě tlustý svazácký funkcionář, ale ten opravdu byl tlustý, to nás všechny hned naopak docela zaujalo. Dalo mu dost práce vystpupit z vozu a dosápat se do haly. Večer se šlo do hospody, nikdo neměl na to, aby se opil, ale na dvě pivka vždycky bylo.

A pak s kapsou naditou prázdninovým výdělkem - kolem 3 000 Kčs, jsme nastoupily cesty vzdělání. Koleje nebyl problém zaplatit - jak jsem napsal - obtížné je bylo získat, ale pak už to šlo. Jeden čas jsem za koleje platil 16 Kčs měsíčně  - bylo to na Dominikánkách - naproti kostelu sv Dominika - dnes je tam tuším Špalíček. Bylo nás tam na pokoji asi šest, ale stále někdo přicházel a odcházel - byl tam dost volný pohyb. Na těch kolejích nebyla vrátnice, takže to byl takový průchoďák, asi se studentům hodně věřilo. Mánesovy koleje byly formálnější a dražší - kolem 50 kčs , ale taky to šlo. Pořádaly se tam ruzné akce, koncerty, vzpomínám si, že tam byl koncert Nohavici - už tehdy byl docela známej, ale vstupné bylo asi 5 kčs a na to jsem neměl. Stál jsem za dveřma díval jsem se takovým výklenkem a Nohavica mě viděl a udělal nějakej vtip, jako že někdo neplatil a poslouchá, tak jsem zmizel a od tý doby ho nemám moc rád. S penězma to bylo všelijaký - někdy byly - někdy ne, hlavně první ročník byl dost těžkej, to jsem ještě neměl stipendium, ale na duhou stranu se moc neutratilo - tehdy to byla hlavně škola - pak studovna, pak jídelna (večeře), kostel, zase studovna a šlo se spát. Bylo nás hodně, co to tak vedly skoro po celou dobu studia, ale v posledních ročnících už to bylo pestřejší. Bude - li zájem napíšu více a nebude li, tak stejně napíšu.