Homosexualita z hlediska medicíny.

Nejprve je potřeba říci, že samotný  pojem "nemoc" není ničím jiným, než fenoménem. Je zcela jasné, že v minulosti se různé stavy, které dnes považujeme za nemoc, chápaly úplně jinak, než jako nemoc, a byly regulovány jiným způsobem, než medicínskými prostředky.

Byli bychom v pokušení říci, že historie je plná omylů, a že dnes víme daleko lépe než v minulosti, co to vlastně nemoc je. Mnozí mají představu o tom, že existuje jakási metafyzická definice nemoci a zdraví, která ukládá společnosti ideál, kterého je třeba dosáhnout. Existuje představa, že ty způsoby regulace, které se tomuto ideálu blíží, se považují za pozitivní, ty, které se od něj vzdalují, za negativní. Zatímco v běžném životě lidé odmítají metafyziku jako středověký filosofický relikt, v oblasti zdravotnictví s ní pracují zcela běžně, když tvrdí, že existuje jakýsi lékařský ideál - v diagnostice, terapii atd., ke kterému se společnost blíží.

Tak i homosexualita nebyla považována po většinu své existence za nemoc. Byla chápána jako druh sexuální aktivity, v antické společnosti akceptovatelné, ve středověké společnosti odmítané a trestané. Tak, jak se rozvíjela medicína, přebírala do své kompetence i stavy, které před tím byly definovány jinak, než medicínsky, a které byly regulovány jinými, než medicínskými prostředky. Příkladem je například alkoholismus, ale i neurotické potíže, kterými se až do Freuda medicína nezaobírala. Ještě v minulé platné lékařské mezinárodní klasifikaci MKN 9 je homosexualita definována jako nemoc - jako "deviace v objektu". V současné lékařské taxonomii homosexualita již uváděna není. Pokud jde o její vývoj v západní společnosti byla tedy nejprve kriminalizována, pak dekriminalizována, pak medicinizována a nyní je demedicinizována.

Pokud si ale někdo myslí, že tím bylo dosaženo ideálního stavu a pokouší se minulé historické způsoby regulace označit jako "tmářské", pak je skutečným idealistou, neboť takový postoj není možný bez názoru, že reálně existují metafysické ideály platné nad časem i dějinami,  jimiž se poměřují historické události.

V jedné diskusi s M. Semínem o možnosti regulace homosexuality jsem se přiklonil k toleranci vůči registrovanému partnerství. V této věci jsem aktivitu homosexuálu a leseb podpořil. Měl jsem pro to důvody - řekněme spíše filosofické - ale zároveň jsem se ostře postavil proti tomu, aby tyto skupiny měly přístup k adopci dětí. Registrované partnerství tedy vítám jako způsob soužití homosexuálního páru, ale odmítám je jako základnu pro výchovu dětí. Bude - li zájem, vysvětlím proč, takže prosím zatím odložte argumenty typu: lepší stabilní homosexuální pár než rozvrácená rodina atd.