Eutanázie transsexuála - ilustrativní příklad kluzkého svahu.

Léta se u nás diskutuje o eutanázii. A za ta léta se celkem nic nezměnilo v tom, že společnost je rozdělena na dva tábory. Většina je pro a přála by si, aby byla uzákoněna i u nás. Tato většina většinou argumentuje slovy: "Co je komu po tom, aby mi mluvil do toho, jestli chci žít za těchto podmínek dále.  Je to moje autonomní rozhodnutí."

O eutanázii jsem často psal. Uváděl jsem argumenty, proč bychom měli eutanázii odmítnout, ale jedna z nedávných událostí, mě přivedla k názoru, že je potřeba zdůraznit ještě argumenty jiné. Smrt Nathana Verhelsta je toho důkazem (požádal o eutanázii, protože trpěl v důsledku zákroku změny pohlaví), stejně tak jako pokusy rozšířit možnosti eutanázie i na ty případy, kdy osoba o kterou se jedná, nemůže poskytnout informovaný souhlas.

Tímto argumentem je tzv. „kluzký svah“. V diskusích kolem eutanázie jsem jej považoval za ten slabší argument, vždyť diskutující nepřestávali tvrdit: „My by jsme si to už ošéfovali, eutanázie by byla prováděná jen v těch opravdu extrémních případech. Něco jako kluzký svah nepřipadá v úvahu, to je strašení událostmi, které se nemohou stát. A taky fašismem, kdepak, to už je dávno pryč.“ A tak podobně.

To jsou argumenty těch, kteří si myslí, že pokud dojde k uzákonění eutanázie, budeme mít všechno pod kontrolou a nedojde k jejímu zneužití, nebo k rozšiřování „legálních“ indikací.

Ale sama praxe nakonec ukazuje, jak to ve skutečnosti chodí. Jakkoli můžeme mít pochopení pro rozhodnutí nešťastného  transsexuála,  každý z nás vidí, že jde o případ postupného rozšiřování hranic a přípustných možností, že zde nejde o případ somatického utrpení, které již nelze analgeticky ovlivnit, ale že jde o stav navozený samotnými lékaři a kumulací vedlejších účinků „indikované“ terapie. Všech těch, kteří většinově horují pro eutanázii a dovolávají se práva na autonomní rozhodnutí  bych se chtěl zeptat: Opravdu si myslíte, že Vaše případné ano pramení jen z vašeho svobodného rozhodnutí a nikdy ne ze špatné péče? Opravdu si myslíte, že legalizace eutanázie nepovede k rozšiřování spektra jejích možností a to i do okamžiku, kdy vaše „autonomní rozhodnutí“ nebude respektováno? Pokud si skutečně něco takového myslíte i přesto, že máte před očima důkazy o opaku, jste přinejmenším optimisté (…a „optimismus je opium lidstva“), ale já bych si nepřál, aby lidé s takovým názorem mohli rozhodovat o tak vážných věcech, které se budou nakonec týkat i jiných lidí.

Většina z těch, kteří argumentují svobodou rozhodnutí zapomínají na to, že sama eutanázie vůbec není v nějaké přímé souvislosti se svobodou rozhodnutí. I kdyby byla schválena, podléhala by pravidlům a vymezením, které se svobodou nemají moc společného. A ještě bych chtěl dodat – odmítání eutanázie není nic specificky křesťanského – to snad již většina lidí ví, že její odmítnutí je již v textu Hippokratovy přísahy napsané asi 300 let př.n.l.,a že ji odmítá i buddhismus, judaismus a další vlivné myšlenkové směry.

T. Lajkep