Eutanázie - konec medicíny.

Na to téma jsem psal a i když dnes kolem tohoto problému není už tak vzrušená diskuse, rád bych znovu předložil důkaz o svém tvrzení. Debata přestala být aktuální pravděpodobně v souvilosti se současným stavem medicíny, kde si i největší optimista dokáže představit  praxi usmrcování nepohodlných pacientů. Když někdo napíše - Náš exodus - váš existus,  logicky klesá odvaha pacienta svěřit mu svůj život.

A nyní k úvodnímu tvrzení. Jako správný filosof vyjdu z filosofa, tentokráte mi pomůže M . Heidegger. Ten ve své práci "Konec filosofie a úkol myšlení" napsal: "Konec filosofie je místo, v němž se celek jejích dějin shromažďuje do své krajní možnosti."

A totéž bych řekl o eutanázii: Eutanázie je místo, kde se celek lékařských dějin shromažďuje do své krajní možnosti" - protože uznejte - zabití pacienta je snad i pro ty největší zastánce eutanázie krajní možnost.

Možné důsledky si už určitě každý odvodí sám, a jejich dramatičnost vynikne právě za situace, v jaké se v současné době nacházíme. Každý musí uznat, že volání po ukončení života nemusí být dáno jen daným zdravotním problémem, ale také špatnou péčí, která se tím, že bude dovoleno hubit pacienty určitě nezlepší. Všichni ti, co volají po eutanázii, zřejmě bezmezně důvěřují lékařům, což mě sice jako lékaře těší, ale sám bych tolik důvěry neměl.

Poznámka: Mluvím o eutanázii jako o aktivním usmrcení pacienta lékařem na jeho žádost, nikoli o odstoupení od zbytečné a zatěžující léčby.