Daně

Podíval jsem se dnes na mzdový výpis, abych si ujasnil nikoli výši svého platu, ale výši svých daní, chtěje se přesvědčit, zda se v této věci od středověku něco zlepšilo.

Nejsem odborník, ale mám pocit, že to o mnoho leší nebude, ba spíš horší. Pamatuji se na hodiny dějepisu, kdy jsme se učívali, jak vrchnost vybírala nehorázné daně a církev desátky. Mám pocit, že když se to sečetlo, dělalo to nějakých dvacet procent, jak kde. Poddané to ovšem zatěžovalo, a tak se bouřili a tak vznikaly různé selské pračky a pomalu docházelo k ústupkům. Nakonec ani ta pracovní doba nebyla tak zlá, zejména v katolických krajích, kde byl celý rok prošpikován svátky a různými slavnostmi, ať byla doba jakákoli, příležitost k oslavám se vždycky našla. A když člověk hodně pracuje, tak si i těch svátků víc užije, víc se na ně těší a víc z nich má.

V dnešní pokrokové době jsme na tom tak, že na různých daních zaplatíme kolem 60 procent - tedy pokud pracujeme. Pokud nepracujeme, dostáváme od státu trochu něčeho, abychom s tím mohli jakž takž žít, ale jsou mezi námi i ti, co by mohli mít dost, jen neumí hospodařit. I o ty se stát samozřejmě stará. Je to stále socialističtější a stále méně spravedlivé, stojí to větší usílí donutit zemi vydat své plody a ze strachu před bouřemi brát těm, co ještě něco mají a dávat těm, co nemají mnoho, ale kdyby neměli vůbec nic, přešli by od slov k činům. Týká se to samozřejmě většiny, jen malé části se to nedotýká, jsou to ti oligarchové, kteří dokázali zabalit svůj majetek do kosmetických balíčků určených pro veřejnost - na podívání.

A to je ta dnešní doba - taková, kde my psychiatři máme stále víc práce, protože ani ty oslavy už si nedokážeme užít, to co nás bavilo nás také brzo zklame, sedíme před počítačem a žijeme úplně jiný svět. A naše děti jsou už také úplně někde jinde, jde to všechno tak rychle, že už nedochází ke generačním konfliktům, protože generace se úplně míjejí a nerozumí si ani tak, že by se mohli pohádat. Jak napsal kdysi básník:

Nám ovšem poznání je zrádné

a že svět jeho tmou si vládne

i láska propadá se tmou...

Tak jsme opěvovali lidský rozum, že jsme si ani neuvědómily, že k němu patří i schopnopst vybírat daně a organizovat lidskou společnost podle jeho zásad až do té míry, že to co mělo být spravedlivé je pouze pro některé výhodné, o spravedlnosti se nedá vůbec mluvit. A naše daně o tom svědčí stejně tak, jako alokace zdrojů a dočasné mlčení.