církevní restituce 2

Ve svém minulém článku o církevních restucích jsem napsal něco, co mi čtenáři vytkli právem. Totiž tvrzení: Církev má být chudá - je přece jenom ostře formulováno.

Mnohem lepší je formulace: Církev může být chudá. Totiž v tom smyslu, že i bez majetku zůstává prostřednicí Božích milostí. Chtěl by snad někdo z oponentů namítat, že tomu tak není? Vzpomínám na časy útlaku, kdy jsme se scházeli na chaloupkách a mše svatá se sloužila v lese na pařezu. Dostávali jsme tak méně milostí? Vím, že to byla nouzová situce, ale chci tím říct, že milost Boží působí neztenčenou měrou i v čase nedostatku. A stále platí slova písma: "Nemůžete sloužit Bohu a mamonu." Tedy jinými slovy. Nemám nic proti tomu, aby církev vlastnila rozsáhlý majetek. Ale mám výhrady k tomu, aby se dramatizovala situace, kdy církev majetek nevlastní a k tomu, aby se k němu dostala, se rozešla s většinou národa.