Církev za všechny púrachy - komentář

  Říkal filosof Spaeman: Nedovolil bych si poučovat lidi, kdyby je jiní nemátli. Dovolil jsem si vybrat následující článek s vysokou karmou ke komentáři, neboť podle mého názoru – obsahuje značné množství nepřesností a myšlenkových zkratek a přesto si zřejmě získává pozornost mezi čtenáři. Čím to?

„Za tři roky tomu bude 600 let, co církev svatá exkomunikovala a zaživa upálila kazatele Jana Husa proto, že si dovolil kritizovat její materialismus.“ Zajímavé spojení – církev a materialismus. Ideově to moc dohromady nejde – autorka asi chtěla napsat – materialistický způsob života některých církevních hodnostářů. Bylo by to blíž pravdě ale na druhé straně zase nesedí, že byl Hus upálen kvůli tomu. Pokud víme, taková kritika nezazněla jen z úst  Jana Husa ale i jiných církevních reformátorů z nichž zdaleka všichni upáleni nebyli, naopak se v církvi výrazně uplatnili – (sv. František). Takže ten pravý důvod by autorka měla uvést pečlivěji. Ale jako heslo je to dobré a pěkně navodí atmosféru k dalšímu pokračování … paradoxně za tři dny by se mělo hlasovat o církevním „narovnání“ v řádu desítek miliard. Finanční výplata by způsobila další zadlužování již dnes značně zadluženého, většinovým přesvědčením ateistického národa.  To je hezký začátek – upálení J. Husa a dnešní restituce.

     Byla jsem před časem na jižní Moravě, ve vesnici, kde katolická babička chodila každou neděli do kostela; její dcera se vůči církvi vymezovala argumenty, že musely jako děti pracovat na farském a pozorovat faráře laškujícího s kuchařkou. Po jeho smrti se na faře našly plné kýble peněz. Vnoučata jsou nábožensky vlažná, nicméně se žení s katolickým potomstvem a tak se třeba řešilo, že taťka kostelník donutil těhotnou dceru nést na pohřbu monstranci. To jsou zajímavé podrobnosti z našeho dvorku, ale marně hledám potřebné souvislosti. Autorka tuhle informaci má asi z druhé ruky a ve věcích liturgie se moc nevyzná – nosit monstranci na pohřbu? V současnosti tam mají faráře, který kázání četl z Katolických novin s výmluvou, že odjíždí do ciziny. Od místních jsem se dozvěděla, že pořád někam jezdí. Urostlý, zdravý muž zasnoubený s církví svatou, u které má své jisté. Pravidelné podpory od státu, výběr peněz při nedělních mších od oveček, od kterých je zván na nedělní obědy i s výslužkou. Když jsem ho pozorovala, tak jsem si uvědomila, kolik starostí má oproti němu takový místní mladík zasnoubený nikoliv s církví, ale se ženou: byt, hypotéka, zaměstnání, živobytí, děti, manželka…¨No, co k tomu říct? Asi nic.       

     Na Staroměstském náměstí byla minulý týden agitka na ochranu nenarozeného života. Organizátoři seděli na zábradlí, před sebou měli plakáty s nápisy, že je třeba nechat žít každé embryo. Tato aktivita souvisí s přikázáním „nezabiješ“. Vzhledem k tomu, že církevní hodnostáři nemívají děti, jsou jejich rady ohledně vztahů mužů a žen a z nich počatého potomstvo neznalé reality, kterou nezažívají na vlastní kůži. Vše reprodukují celá staletí, jejich sexuální energie se přitom netransformuje do myšlení, to nahrazují dogmata, jako spíš do tělesné hmotnosti. I to je téma, kde církev nedává žádné příklady a řešení: výživa, nadváha, civilizační choroby, mechanické prodlužování života, přístup k smrti. Církev brání nenarozený lidský život, a jak se přitom staví k mrtvým v křížových výpravách, na misiích, zaživa upáleným „čarodějnicím“ včetně Jana Husa? A co metody chovu a zabíjení zvířat? K tomu církev mlčí, neboť není vegetariánská.

To je velice zvláštní argument, ale budiž. Do aktivit pro life se zapojují ale i ti, co děti mají – dokonce se angažují často mnohem více, než církevní představitelé. Takže podle uvedené logiky problém zaniká. A jak se církev staví k násilí a  zabitým lidem – no to stále platilo a platí: Nezabiješ.

V červnu proběhla ekologická konference RIO + 20 o životě na Zemi, kde se celé roky diskutuje největší problém světa, kterým je přelidněnost planety. I přes starost Spojených národů si církev žije klidným neměnným rytmem v celibátu a druhým radí, jak žít. Ženám povoluje charitu, službu, péči. Jiné ambice netoleruje, viz příběh paní Ludmily Javorové. Chtěl bych říci, že církev velmi toleruje i jiné ambice a přál bych vám se seznámit s bohatou historií žen, které zásadně obohatili svůj i společenský život uvnitř církve.

Margorzata Klecka z Polska, která se věnuje rodinám s dětmi postiženými fetálním alkoholovým syndromem (FAS) mně blahopřála k tomu, že žiji v Čechách, kde nás Jan Hus zbavil strachu ze všemocnosti církve tím, že se jí postavil a zasloužil se tak o naši zdravou skepsi a kritický rozum. V katolickém Polsku, kde se musí narodit každé počaté dítě i matce, která nemá podmínky na to se o něj postarat, jich velká část trpí syndromem FAS. U nás se tato nemoc téměř nevyskytuje.

Tady tomu moc nerozumím. Jako, že je to dobře? A proč jako? Díky akci T4 se v Německu zmenšil výskyt lidí s hendikepem. To má být důvod k jásotu?

     Každá nevládní organizace, která žádá stát o finanční podporu, musí napsat projekt a zdůvodnit každou požadovanou korunu, a tu řádně vyúčtovat. Z chování vlády, v jejímž čele stojí katolík, mám pocit, jakoby neuplynulo téměř 600 let od smrti Mistra Jana Husa. Kdyby žil, tak by měl i dnes plné ruce práce. Budou-li církvi přiklepnuty požadované prachy, pak by se mohla odsouhlasit i změna názvu České republiky na - cizinci používaný - Kafkaland.

     Na závěr ukončím citátem nositelky Nobelovy ceny míru Wangari Maathai, kterým vystihla zásluhy církve: „V dávných dobách se lidé klaněli hoře, uctívali ji a přinášeli jí oběti. Poté, co se obrátili k hoře zády a začali uctívat abstraktního boha na nebesích, vykáceli stromy, půda začala erodovat, vyschly prameny vody, zmizela zvěř, ptactvo a tím začala krize přírody a s ní i člověka.“

Jednu věc bych chtěl ještě říci nakonec. Vámi vzývaný Jan Hus byl katolický kněz a s vámi by  jen těžko hledal společnou řeč. Jeho stoupenci – husité – by se s vámi už nemazlili