Budoucnost našeho politického vývoje

by nedokázala věštit ani Libuše. Na jednu stranu to vypadá, že vláda je u konce s dechem, na druhou stranu se opozice do hlasování o důvěře vládě moc nehrne, přestože by nyní měla větší naději, než kdykoli před tím.

Nečas udělal to jediné, co mohl, ale LIDEM se v dané situaci také zachovala adekvátně. Výsledkem je prohloubení vládní nestability a přiblížení se k předčasným volbám. Ale nikdo nedokáže říct, kam se budoucí vývoj bude ubírat, stejně, jako  před 14 dny nikdo nevěstil ministerský kolotoč. Naše politická scéna je neprůhledná a trapně zábavná a již zcela bez skurpulí. Vzhledem k tomu, že jediná známá z celé složité kalkulace, je jen jedna proměnná a to ta, že z teplých židlí parlamentu se nikomu nechce, není ani v současné situaci radno očekávat zásadní změny. Nebo ano? Kdo se v tom má vyznat? Opozice čeká na své drtivé vítězství a vzhledem k tomu, co předvádí koalice, je delší čekání stále výhodnější. To, že se vládní koalice ztrapní nakonec sama tak, že nebude moci pokračovat ani svou vlastní silou  je celkem představitalná možnost. Za těchto okolností komunisté pozvednou svůj hlas ještě snadněji a v jejich cestě k moci budou stát jen někdejší zbytky pravicových stran a možná lidovci, kterým se přišije Pyrhovo vítězství církevních restitucí.

Konec starých časů. ODS i TOP 09 kráčí na smetiště politických dějin, z leva zaznívá internacionála, soc. demokracie přemýšlí o tom, jak svoje současné postavení nejlépe využít pro obnovu svých ztrát. Zmatený volič věří už jen jednomu - že s EU ne, ať si nás rozeberou naši.