Ateistův oblak v kalhotách

Tento článek nebude o ateistech, ale o Majakovském. Mrzí mě totiž kritiky, které mi vyčítaly nenávist vůči lidem jinak smýšlejícím, zejména k ateistům, a tak bych to kompenzoval uvedením autora, mě milého, soudruha drahého - totiž Vladimíra Majakovského. (Docela by mě zajímalo, jestli ateista má v úctě a obdivu nějakého křesťana).

Báseň V. Majakovského - "Oblak v kalhotách", patří k těm, které se určitě nečtou snadno. Není to žádné - "jeseně Jeseninovské bard", ale je to řízné slovo, kvádry myšlenek, které se na člověka valí se zarputilou silou revolučního rozběsněnce. Zároveň  tam rovnoběžně leží  mnoho lyrických zjemění, které zpochybňují deklarovanou zarputilost. Je to tak, jako by se Prometheus chtěl vyrvat vlastní mocí z okovů a skály pouhým popřením exitence Boha a který si během tohoto osvobozujícího zápasu uvědomuje, že samotné popření nestačí. Je potřeba Bohu vyhlásit válku, je nutné vzít Boha za šos a zabít jej:

Já myslil, že jsi Bůh všemohoucí,

a zatím - tys břídil - bůžek malinký

Hle, já se schýbám, chtěje vytáhnout si

na tebe křivák z holinky.

Na rozdíl od ostatních ateistů nám Majakovskij netají důvod svého odporu k Bohu. Není jim historie křesťanství a všechny možné - dějinami zjistitelné hříchy křesťanů - je jím to, co by mělo být Bohu vlastní a čeho Bůh - jak se ukazuje - není schopen - je to láska. Podle Majakovského je Bůh největším z břídilů - protože nadán nesmírnou mocí a tvůrce všehomíra,  dopustil se usudné nedokonalosti, kterou by od něj nikdo něëčekal - totiž v samotném aktu lásky - tedy v tom, na co by měl mít největší monopol. On způsobil, že láska je spojená s utrpením a Majakovskij hlásá, že v tomto bodě je schopen Boha překonat. Tím, že nás básník uvede do světa lásky - lásky opravdu milostné, žádné lásky blíženecké, ale té opravdu vnadné, tak "boha čpícího kadïdlem" rozpárá od tud až na Aljašku. A to je podle mě ateista jak má být.

Ateista milující, a tedy odmítající Boha.

Bohužel - člověk by chtěl a snad i mohl, ale vesmír je pro něj příliš velký - "Hej vy!..Nebe!...Já jdu..Hlucho.."

Mám v sobě schopnosti titana, ale ty nestačí. Přesto - nevzdám se jich...