Postupně se i moji přátelé stávají majiteli koček. Nechce se nám pětkrát za den courat s psíky po sídlišti a odhánět je od každého „hnusu“, který vyčuchají. Kočka je mnohem elegantnější tvor. I když také má své mouchy…
Například si brousí drápy. Nejlépe o křeslo nebo o nábytek. Když máte v domácnosti živého tvora, musíte však být velkorysí a lehce nad věcí. Nebo kupte kočce škrabadlo. Čím větší (a dražší), tím údajně lepší. Kamarád dovlekl domů obří škrabadlo a těšil že, že to jeho kocourek ocení. Houbelec, ignoroval ho jako prezidenta Klause.
- To je tvoje škrabadlo na drápky, snažil se ho poučovat.
Marně. Kocour nechápavě civěl na podivnou věc, omotanou špagátem. Nezaujaly ho ani umělé myšky a bambule. Raději dál honil po podlaze tužku a pak poničil roh skříně.
Kamarád si před ním škrábal o škrabadlo nehty, aby mu to došlo. Jenže mu nic nedošlo. Když pak Honza přes škrabadlo několikrát zakopl, vztekle ho uklidil do sklepa.
- Je to blb. Jak mu ale mám vysvětlit, že si na tom má škrábat drápy?
Když máte v bytě několik zvířátek, je to snazší. Jeden může všechno svádět na druhé a naopak. Kdo rozlil misku s vodou? Samozřejmě králík Filípek, i když je už dva kdy zavřený ve své kleci, protože má průjem. Jenže lidé jsou nepoučitelní. Do naší rozvětvené rodiny přibyl další pes. Sice bude na návštěvy docházet jen občas – externě, ale za krátkou dobu již stačil roztrhat dva páry poměrně nových papučí pro návštěvy. A což teprve květináče! Ani kočka, ani pes prý údajně kytky nežerou. Proč je ale tak rádi stahují na zem?
Zavěsil jsem na zeď ceduli, pod kterou by se určitě podepsala většina domácích zvířátek. Když něco provedete a zničíte, předstírejte, že to udělal někdo jiný. Lidi tuhle praxi už uplatňují od nepaměti...
