Vypadá skutečně I. C. jako vepřopes?

Jsem svým způsobem schizofrenik. Tedy člověk, který trpí rozpadem osobnosti a neschopností uvažovat jaksi reálně. Jsem rozpolcen a nevím si s tím rady.

Vždy jsem uznával umění s velkým U a vyhýbal se pouťovým maškarádám. Četl jsem knížky pro čtyřprocentní menšinu (prosím, nezaměňujte to s homosexuály). Chodil jsem do galerií, vážně rozebíral vliv novoromantismu na postbarokní architekturu, němě civěl do nekonečna při koncertech vážné hudby, dojímal se nad alternativní kinematografií a smál se bratránkovi, který si zakoupil tak obskurní věc jako je Plná taška Evy a Vaška…

Jenže když přijdu k mámě, leží jí na stole Blesky, Rytmy života, Pestré světy a podobné úchylové čtivo pro českou intelektuálně zabrzděnou většinu a vždy má pro mě zaškrtnuto něco hodně důležitého, co si „taky musím přečíst“.  Původně jsem s vážnou tváří podobné zážitky odmítal. Alkoholové avantýry Ivety Bartošové, „svatba století“ pana Gotta s nějakou podivnou Ivankou a další nesmysly mě nechávaly zcela chladným. Jenže znáte to: stokrát nic umořilo i osla!

Dnes například má drahá máti podtrhla v Rytmu života informace, že Heleně Vondráčkové pošla fenka, Vendula Svobodová pošlapala památku mrtvé dcery (to je obzvláště hnusné – novinářské hyeny už opravdu nevědí, čím by okurkovou sezónu přebily), že Jiří Menzel… Mě ale zaujala jiná informace: Michal David (údajně) řekl o Iloně Csákové, že je trapná, stará a tlustá. A navíc, že si z ní i v zákulisí dělají srandu, že vypadá jako „vepřopes“.

Fakt jsme se pobavil. Určitě víc, než například na tomto blogu, kde se stále dokolečka rozebírá olympiáda, Bém, blob, Paroubek, Topolánek a další nesmysly. Nakonec, co je z hlediska přínosu informací důležitější? Oba typy informací mají nulovou hodnotu. Jenže zákulisní drb o slečně Csákové mě opravdu rozesmál (větší pitomost jsem už dlouho nečetl) a dodal energii do dalšího pomateného dne.

Nestanu se sice pravidelným čtenářem bulváru, jako nejsem každodenním nákupčím stohu tzv. seriózních novin. Televizi téměř nezapínám; mohu se dokonce pochlubit (a jsem na to hrdý), že jsem nikdy v životě neviděl žádnou nedělní diskusi s našimi politiky. Jen začínám chápat, proč tolik lidí bulvár skutečně kupuje a čte. Když se na to díváte s nadhledem, je v něm neskutečná prča (raději bych chtěl napsat „prdel“ – ta by se k tomu hodila líp, ale nechci zbytečně nabíhat místním cenzorům na lopatu).

Až konečně skončí ty nekonečné čínské hry, malí haranti zase narukují do škol (už aby to bylo, nějak se jim uvolňuje morálka) a na drátech se začnou houfovat vlaštovky před odletem do teplých krajů (kdyby nebyly blbé, můžou zůstat díky oteplování rovnou doma), bude se nám vdávat Bartošová s Pomejem. Její „poslední zoufalý pokus o popularitu“, jak se údajně vyjádřil její exmanžel Štaidl, nás bude provázet celý podzim. Jedině, že by se stalo něco „ještě většího“. Ale může být na tomto světě ještě něco VĚTŠÍHO a DŮLEŽITĚJŠÍHO? Snad jedině, kdyby si Kateřina Brožová vzala chudého bezdomovce. Ale kdo by zajímal o nějakou Brožovou, viďte?