Už ani bubáci nejsou to, co bývali

Občas si s kamarády povzdechneme: - Už ani ti kdysi bujní (a bájní) mezinožní bubáci nejsou to, co dřív. Možná jsou už dokonce navěky fuč. Zmizeli, byli oholeni, depilováni a odstraněni.

I starší děvčata (samozřejmě do téhle věkové kategorie zahrnuji i své vrstevnice) ji mají převážně hladkou jako holátka. Pokud přesto nad „kačenkou“ nějaký porost zůstane, má obvykle různou grafickou podobu. Čárku, srdíčko, vykřičník… Mně to nakonec může být ukradené, protože v šeru bez brýlí stejně nic nevidím. A brát si na ženský klín brýle mi připadá poněkud neerotické. Jako bych tam chtěl hledat breberky či náznak pohlavních nemocí.

Zato panečku dřív… Krtek, bobr, liška, medvědice – celá živočišná říše savců se tam dala nahmatat i najít. To byly lovecké vášně! Bylo to svým způsobem vzrušující, když jste mohli kořist pořádně bafnout za kožich.

O sexuální osvětě jsme toho sice příliš nevěděli, protože chyběla propagace a studijní materiály. Tím víc jsme se proto museli snažit, abychom něco odkoukali a pochytili od starších a zkušenějších. Rád vzpomínám na sexuální poučení v rodině mé kamarádky. Když sedmnáctiletý syn poprvé odjížděl s přítelkyní na víkend na chatu, velice urputně žádala, aby mu tatínek dal nějaké rady a trochu ho zasvětil do toho, co ho pravděpodobně čeká. Otec se dlouho k ničemu neměl. Až těsně před odjezdem na syna houkl:

- Viděl jsi někdy bubáka?

- Neviděl, přiznal kluk.

- Tak se připrav, v noci ho uvidíš!

Bubáci vyhynuli, nebo živoří mezi čepelemi dámských holicích strojků a žiletek. Nedávno však kamarád přišel s horkou novinkou. Existují bioženy, které nejen konzumují velmi vyhraněnou, převážně vegetariánskou stravu, ale dokonce zůstávají přírodní všude – jako dřív za lovců mamutů. Bioholky, moc vám fandím!