Volal kamarád, že si vybírá úspory a pospíchá do lékárny si koupit kilo pilulí, aby byl „aktivní i ve stáří“.
Vždy mě pobaví a rozesměje, když vymyslí nehoráznou blbost, která se sice zpočátku tváří jako geniální nápad, ale záhy se vše ukáže jako holý nesmysl a jeho osobitý humor. Aktivní jsme měli být především v mládí! Teď sedím u počítače s kočkou Eliškou, která mi neustále strká hlavu pod ruku, abych ji hladil a drbal, a léčím se z depky.
Heslo včerejšího dne mi totiž jasně znělo: Umírejme mladí! To je ale přece jen protimluv, takže jsem vše zmírnil slůvkem „relativně“. Umírejme relativně mladí! Pro dobro naší vlasti nejlépe měsíc před důchodem. Čím jste mladší, tím víc se bojte důchodu. Bu bu bu! Bude stát za prd.
Navíc jsem měl vyučovací den a musel jsem přiznat, že přes všechnu péči a lásku jsou moji inteligentní studenti vesměs tupí ignoranti. Baví je pouze to, co je baví. Odpovědnost nulová, následky ať si nesou jejich rodiče, když si je zplodili… Možná mají i v něčem pravdu.
No nic, aspoň jsou upřímní a na rovinu mi řeknou, co si zrovna myslí. Cestou ze školy jsem se vyhýbal velmi rozvětvené romské rodině. Chodník mi nestačil, jim také ne. Bylo jich skutečně hodně; takoví ti nezaměstnaní, ale vysmátí fotříci, kteří by nemákli rukama, ani kdyby jim drželi pistoli u hlavy, téměř dětské maminky a okolo nich „školka“ šíleně rozjívených potomků. Pět jich dokonce vezli společně na kárce, protože by se do normální sedačky nevešli. Zde si už vůbec nejsem jistý, kdo koho jednou bude živit.
To jsou perspektivy! Tak proč jsem si nenašetřil? Nějak jsem věřil, že jednou bude ještě líp. Každopádně mě dnes depka trochu přešla a já se už těším, až se ozve kamarád, jak se mu daří „být aktivní i ve stáří“. Domnívám, že to je stejná reklamní pitomost, jako téměř vše kolem nás…
P. S.: Asi zase začnu psát o ženskejch. U toto aspoň člověk přijde na jiný myšlenky, i když pointa je téměř podobná.
