Úchylný dárek

Často se nestačím divit, co obchodníci nabízejí za bizarní zboží. Když jsem v Nizozemí uviděl tuhle domácí obuv, zajásal jsem.

Osobně si myslím, že je úplně jedno, jestli je na bačkorách střapatá koule, psí uši, nebo pánské přirození. Navíc je úsměvné, že když kráčíte bytem, penisové na obuvi se vám legračně bimbají ze stranu na stranu. Vrátím se domů jako vtipálek (sám si to o sobě myslím), pokud nedopadnu jako úchyl.

- Seš fakt trapnej, prohlásí žena, až jí tenhle dárek z ciziny předám.

- Proč trapnej? Víš, jak ti budou slušet a sousedky závidět.

- Ty si vážně myslíš, že s touhle příšernou úchylností na nohách půjdu mezi lidi?

- Bude sranda.

- Jak pro koho! To si vážně myslíš, že někoho pobaví plyšoví č…...? Jedině tebe, protože seš dětinskej, infantilní a v permanentní pubertě. Víš, že to o tobě říká i mladší dcera!

- Hlavně, že z tebe je už dospělá, rozumná, stará bába.

Příšerně se pohádáme.

Za normálních okolností by bačkory demonstrativně letěly z okna na ulici, aby si drahá uvědomila, že nejsem žádné ořezávátko. Pokud se jí dárek nelíbí, zmizí z téhle domácnosti vzduchem jako už několik předešlých. Jenže tak vtipné bačkory je škoda vyhodit. Určitě by je hned někdo sebral a chlubil se cizím peřím.

Uklidím bačkory zpátky do krabice, aby neprovokovaly, a budu je nabízet návštěvám. Například tchyni. Uvidíme, jak bude naše milé příbuzenstvo reagovat. Nebo v nich budu v létě chodit do hospody. Určitě kvůli nim dostanu mnoho přezdívek. Jenže, jak říká paní režisérka Sommerová, pro trochu srandy jsem ochotna zabít i vlastního dědečka. Páni, to bude vydařené léto…

Bohužel, mlsně jsem koukal na výstřední a originální bačkory do výlohy, ale obchod už měl zavřeno. Ten den jsem se nasmůlu vracel zpátky do Čech. No, nedá se nic dělat. Tak určitě příště, pokud je do té doby nevyprodají!