Tento týden se přes Česko přehnalo…

 …tolik hloupostí a hovadin, že je lepší se k nim vůbec nevyjadřovat.

            Čím dál víc se stahuji do své soukromé samoty. Ale nebojte, jsem obklopen tak dobrými, skvělými a spolehlivými „kamarády“ (jako v písničce od pana Suchého), že mi jsou nahá Bohdalová, pletky v parlamentu, fotbalová horečka a další pitomosti zcela ukradené.

            Například jsem znovu objevil CD autorů Ondráček – Schneider s názvem Gentlemani & Písně a verše. Gentlemani byl český muzikál, který v dubnu 1967 uvedlo Hudební divadlo v Karlíně. Na cédečku zpívají všechny naše „klasické vykopávky“ – Kubišová, Pilarová, Laufer, Neckář, Matuška, Vondráčková, Sedláček a další. A je to dodnes parádní muzika, skvělé texty, báječná hudební aranžmá…

            V Levných knihách jsem objevil zapadlou knížku Dana B. Sovy Zakázané filmy – 125 příběhů filmové cenzury. Skvělý čtení. Soudruzi Američané totiž počátkem minulého století (1915) rozhodli, že „film je zboží“ a tudíž se na filmy nevztahuje ten zásadní a základní článek americké ústavy o svobodě slova. Fakticky tak nechali kinematografii napospas různým cenzorům a náboženským spolkům. Tvůrci se pak museli hodně snažit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Takže cenzurou prošlo kde co, kde by to rozumný člověk zdaleka nečekal.

            A já si tak postupně skládám mozaiku, která mě zajímá. Občas mě potěší i ta hovadská Česká televize. V knize se píše například o slavném filmu Zrůdy z roku 1932, kterou nedávno uvedla i ČT. Báječný zážitek, pokud navíc znáte i to zákulisí. Cenzurou však prošly i mnohé filmy z pozdější doby: Vymítač ďábla a Lolita, ale i anglický snímek Život Briana, Základní instinkt, Poslední pokušení Krista a další. Škoda, že naši bolševici tak příkře odsuzovali americké imperialisty! Mohli od nich i leccos pochytit a poučit se, jak například cenzorovat ještě lépe a efektivněji…

            Paradoxně s uvolněním morálky a svobodného vyjadřování divákům v kinech trochu schází to čtení mezi řádky. Filmy jsou v současnosti až příliš prvoplánové. A to je dnes všechno. Hlavně nezapomínejte, že televizní noviny se každý den zapínat nemusí, internet lze vypnout a Bohdalová si může chodit nahá, jak je libo. A pokud někomu stojí za šmírácké fotografování a jiným za bulvární „senzaci“, je to pouze jejich problém. Můj opravdu ne!