Tápající muži se dvěma mozky

Na jednu stranu to je skvělá zpráva. Pokud muži mají opravdu dva mozky, je to nepochybně víc než jeden. Horší informací je, že tyto bratrské orgány spolu obvykle vůbec nespolupracují!

Primární (horní) mozek nosíme v hlavě (nikoliv na hlavě jako některé extrémně pitomoučké dámy). Ten druhý (dolní) je uložen v naší druhé „hlavičce“. Oficiálně se sice nazývá jinak, ale říkat mu „žalud“ mi připadá nepatřičné. Vhodnější opis je „můj nejbližší přítel“. To ovšem rovněž není zcela přesné. Nejlepší přítel by nás pravděpodobně nikdy nezradil a nenechal na holičkách. Jenže sami víme, že v některých případech nás zcela ignoruje bez ohledu na pokyny a příkazy mnohem většího horního mozku. Ten by teoreticky měl být nadřízený s právem veta, ale často je tomu zcela opačně. Například:

Jdu s kamarádem na nuda pláž a vím, že se mám chovat neutrálně a antisexuálně. Jde přece o zdraví a nikoliv o šmírování. Jenže vedle si rozloží deku dáma, která je tak vzrušující, že zbytek dne na nudistické pláži zcela nechtěně strávím otočený kolíkem do písku, přičemž si katastrofálně spálím holý zadek i záda.

Jindy se očekává, že po třech vypitých luxusních šampaňských s jahůdkami se ze mě vyklube mladý nadržený býček, který bude konat sexuální zázraky až do časných ranních hodin. Jenže přes všechnu snahu dopadnu jako starý impotentní vůl.

Tohle jsou situace, které muži ještě jakž tak ustojí s čistým štítem. Horší je, když spodní mozek se zcela pomate a bláznivě vám převrátí život kvůli nějaké „kačence“ či jeskyňce, kterou byste za normálních okolností zcela ignorovali a vůbec by vás nenapadlo ji dobývat za každou cenu. A nejen dobýt, ale dokonce si ji vzít za manželku.

Nabízí se logická otázka, zda je vůbec nutné nosit a vlastnit dva mozky? Stačilo by jeden odříznout a byl by klid. No jo, ale který?