Soumrak mužů, úsvit žen - dokončení

Mnoho krásek se mě nesčetněkrát snažilo přesvědčit, že muži mají zcela zvrácenou hierarchii hodnot.

            Podle nich už dávno měla skončit doba výhradně chlapského sportování, muzicírování, pivních part či výhradně chlapských záležitostí bez žen. Prý je potřebujeme a nemůžeme bez nich být. Jenže praxe ukazuje, že bez bab se žije mnohem svobodněji a líp. Mimochodem, stejně se ženské proti naší vůli nacpaly už téměř kamkoliv. Snad ještě mírně odolává Vatikán. Ale až bude zvolena první papežka, bude to už vážně konec řádu a civilizace. A nám mužům zbydou pouze dvě úlohy: v optimálním věku předat spermie a potom celý život vydělávat prachy pro svou milovanou kočičku bez ohledu na její skutečné potřeby, chování, vizáž, cokoliv. I o našem sexu i o životě budou výhradně rozhodovat ženy (jak tomu už v mnoha případech je). Zatím sice ještě stále máme možnost vyhledat azyl v oázách svobody jako je hospoda, čundr, laboratoř, fotbalové hřiště, břeh řeky při rybaření… Ale na jak dlouho? Mám podivné tušení, že i tyto zájmy budou jednou pouze na propustku za dobré a vstřícné chování. 

Právě dospívá generace emancipovaných dívek, které přebírají otěže téměř ve všem. Samečci se stávají pouze jednorázovými hračkami pro volný čas a materiální požitky. Patriarchát dotáhli muži se skřípěním zubů a z posledních sil až do minulého XX. století. Dnes je však naše přirozená nadvláda definitivně ztracena a promarněna. Možná sice namítnete, proč přesto muži ženy vyhledávají a chtějí mít s nimi něco společného? Bohužel, hlas přírody (a hormonů) je zatím natolik silný, že nelze jinak. Navíc bez vzájemné spolupráce žen a mužů nesplníme ten životní biologický požadavek: zplodit další potomky a předat naše geny do dalších pokolení. Ovšem za jakou cenu? A pouze se všemožnými duchovními útrapami, ponižováním a nesvobodou.  

Mnozí mí vrstevníci a kamarádi již proto jakýkoliv další styk se ženami vzdali. Ve výlučně mužské společnosti je jim mnohem lépe, bezpečněji, klidněji, i když nepatří ke čtyřprocentní menšině. Ženské jim však za další životní trauma už prostě nestojí (i když vše ostatní ještě ano). Raději ale dají přednost „samoobsluze“ před složitými milostnými vyznáními, erotickým sváděním a zavazujícím sexuálním vztahům. Dobře totiž vědí, že záhy by za vše museli velice tvrdě zaplatit i s úroky bez ohledu na stav svého konta. Čím dál víc ovšem tuto pohodlnou a bezpečnou praxi vyznávají i mladíčci, kteří by se přece jen měli o jakousi smysluplnou komunikaci se samičkami (alespoň v rámci udržení lidského rodu) pokusit. Ale proč? Je to podle nich prý „pošetilé“! Vždyť existuje tolik jiných a lepších radostí! Silné motorky, vychlazené pivo, všeobjímající internet, erotické časopisy, výzkum obojživelníků, pěstování marjánky, cestování po světě, zdolávání velehor nebo obyčejné lenošení v posteli. Vše je podle nich mnohem více smysluplnější, užitečnější a příjemnější než jakákoliv komunikace s opačným pohlavím. Navíc se ukazuje, že vzájemné vztahy a komunikace se do podoby, kdy v tlupě i ve společnosti vládly určité zákonitosti s vůdčím postavením samců, již nikdy nevrátí. Pro feministky pouze dodávám, že použité slůvko „postavení“ nemá žádný další skrytý význam, který by je měl napadnout a znemožnit! Takže se pomalu smiřuji, že návrat matriarchátu je za dveřmi. Svět záhy opět ovládnou ženy. Na první pohled údajně chrabří, ale ve skutečnosti zcela psychicky labilní a choulostiví muži budou opět hrát druhořadou sekundární roli. Potvrdí se tak teorie vývoje v kruhu, byť přece jen v poněkud odlišných společenských podmínkách?

Ve vzájemných vztazích nastává zcela nová situace a přeskupování sil. Někteří naivní psychologové sice tvrdí, že vzájemný dialog a komunikace mezi muži a ženami je teoreticky možná. Bohužel, já se ale stále víc přesvědčuji, že to je pouze zbožné přání. Drahé ženy, ulovte si proto bez uzardění svého samečka dle rad svých oblíbených časopisů i odvážnější kamarádek. Okamžitě ho ovšem zbavte svéprávnosti a pořádně mu dejte pocítit, kdo je současným vládcem světa! Když ho oberete úplně o všechno, vykopněte ho co nejdále od domu, aby nezacláněl. Vždyť tolik dalších trubců čeká v řadě, aby vám poskytli nové a ještě intenzivnější zážitky, plnou kreditní kartu a příkladnou oddanost. Je to důležité, abyste měly nejen ekonomické a partnerské zajištění, ale také dostatek prostoru pro svoji seberealizaci i časový prostor pro nekonečná plkání se svými přítelkyněmi. 

A my, muži? Zatím ještě nenastal čas, abychom zahodili flintu do žita a vyhrnuli kalhoty, když brod je ještě zdánlivě daleko. Ale buďme v pozoru a připraveni. Respektujme heslo Chlapi sobě!, držme společně basu a zkusme táhnout za jeden provaz. Ženské za trochu námahy a vydané energie občas stojí. Ovšem není to pravidlem, protože jakoukoliv naši snahu o vzájemnou domluvu a určitou toleranci stejně okamžitě zneužijí ku svému prospěchu. Utěšujme se však, že v tom nejedeme sami a že třeba za pár set let bude zase líp. Ve stávajícím XXI. století to však s mužskými dle současných ukazatelů dopadne spíš hůř. Rychlík zvaný Emancipace již nabral plnou rychlost a řítí se neohroženě vpřed. Než jsme se vzpamatovali, ujel nám rovnou před nosem. Spokojíme se tedy s pokorným přežíváním na vedlejší koleji? Tam ale obvykle následuje neodvratné rychlé zrezivění a následný odsun do šrotu. Ano, máme dilema! Dá se nějak řešit a zachránit aspoň něco?  V tomhle jsem však spíše pesimista…