Sekundární znaky

Slouží podobně jako semafor. Když se rozsvítí zelená, můžeme přistoupit blíž a nemusíme mít obavy, že nás zavřou kvůli nemravným choutkám.

Bohužel platí, že co se může v mládí bezelstně poodhalit, je lepší po uplynutí vymezené doby raději opět zakrýt! Obchodníci si navíc dobře uvědomují, že přitahuje a prodává zejména obal, ať už je pod ním cokoliv. Podobné střety „opojných představ a ubohé skutečnosti“ se pak často objevují i v každodenním životě.

Například se chystám s manželkou na slavnostní večírek. Ona celé odpoledne jen vztekle, podrážděně a zcela bezdůvodně vrčí, syčí a v natáčkách a v záplatovaném županu po dědečkovi má dokonalou antikoncepční úpravu. Nevěřícně zírám, jaké protivné individuum jsem si přes všechny své teoretické vědomosti i varování odborníků vzal! Jelikož mi ale na večírku záleží, nechám na sebe štěkat, přeslechnu její práskání dveřmi i všemožné rozmary. Když už jsem definitivně rozhodnutý, že vše zruším, odvolám, omluvím se a půjdu si raději lehnout, zapluje divoženka do koupelny. Tam se obvykle stanou divy, které mohu směle přirovnat k dokonalé proměně hmyzu. Z koupelny po určité době místo nepříjemné larvy opět vyleze svůdná a okouzlující bytost, která mi pokaždé svým atraktivním vzhledem téměř vyrazí dech.

Další šok zažiju na večírku. Manželka se promění na vtipnou, příjemnou a usměvavou krasavici, kterou bezmezně a vroucně obdivují všichni přítomní. Odporuje to sice mým osobním zkušenostem ze šíleného odpoledne, ale budiž; svým způsobem mě to těší. Nakonec zjišťuji, že jsem si už sakra dlouho nevšiml, jakou má moje žena elegantní svůdnou šíji a jak nádherné bohatství skrývá její poodhalený dekolt. Obal v této chvíli jasně vítězí. Po několika sklenkách lihových nápojů jsem pyšný sám na sebe. Kolik kolegů by si se mnou rádo vyměnilo roli!

V noci se vracíme s manželkou domů. Jsem pln dychtivého očekávání. Pokud dnešní večer bude pokračovat v nastavené úrovni, odvážím si do lože nejsvůdnější krasavici pod sluncem, která mi navíc říká „pane“. Jenže… Okamžitě mezi dveřmi odloží svůdný obal a ihned mě seřve, že jsem se choval jako nemožný a nesvéprávný idiot, který všude dělá ostudu a ona se za něho musí stydět. Trapně prý bylo za mě i ostatním. Vyčte mi, že jsem nepožádal o tanec manželku ředitele a že jsem naopak dvakrát provedl tu bláznivou svobodnou příšeru, která se navíc ke mně podezřele tulila. Spolknu zákeřná obvinění a přece jen se pokusím o jakousi tělesnou komunikaci.

- Ty ses snad zbláznil? ječí manželka svým nejprotivnějším laserovým hlasem bez ohledu na noční hodinu. - Jsem utahaná, bolí mě nohy a navíc smrdíš cigaretovým kouřem.

- Vždyť jsem nekouřil, hájím se.

- To nevadí. Ale smrdíš! Dobrou noc. A nefuň mně za ucho, nebo půjdeš spát do koupelny!

Vzdychnu a nechám si o skvělém pokračování a vyvrcholení dnešního báječného večírku jen zdát. Když se druhý den ráno probudím, vedle mě opět leží ta důvěrně známá rozcuchaná příšera s jedovatým dechem, s povislými ňadry a se stehny jako slon, kterou mám v osobních spisech zapsanou jako vlastní manželku. Nezakrytá realita je velmi deprimující. Raději rychle vstanu a jdu třeba luxovat, abych náhodou nemusel dělat ranní sex. Mohl by na základě zjištěných vizuálních skutečností dopadnout z mé strany velmi bídně a žalostně! Je přitom paradoxní,  jak včerejší atraktivní obal a sekundární znaky mé ženy upřímně okouzlily a zaujaly všechny přítomné. Zato mně zbyl jen ten mírně nefunkční výrobek, který musím jako majitel neustále promazávat, krmit, opravovat a strkat do něj prachy. Přitom bych ho nejraději při první příležitosti vyhodil do šrotu. Jenže to je prý údajně v Česku nezákonné…