Rodinná pohroma

Je až úsměvné, jak se původně dobře míněný úmysl často zcela vymkne kontrole a nadělá víc  paseky než užitku. Za „dobrý skutek“ obvykle vzápětí chytím pár přes hubu a jsem po zásluze potrestán.

Inteligent by se poučil a už by do podobných dobrodružství nikdy nešel. Já nikoliv.
Rodinná pohroma začala velmi nenápadnou ideou: aby tchyně neměla smutek po zesnulém manželovi, bude si v důchodu plácat keramiku. A jelikož už nemůže na nohy, aby  pravidelně docházela do uměleckého kroužku, rodina se rozhodla, že se složíme a koupíme jí pec. Nikoliv kremační, ale na keramiku. Protože dělat keramiku bez následného vypálení údajně nejde. Tak jsem sehnal menší keramickou pec, aby měla stařenka radost.
K uměleckým výlevům toho skutečně moc nepotřebujete: hlínu, ruce, pec, glazury… Jenže když začnete tvořit a hodně vás to baví, uplácáte poměrně dost výrobků. Nastává zásadní otázka: co s nimi? Umělkyně se jednoznačně rozhodla, že svými výtvory bude pravidelně obdarovávat rodinu a blízké příbuzné, tedy zejména nás.
Když jsme dostali první keramickou berušku v nadživotní velikosti se čtyřlístkem na hlavě, bylo to milé. Když jsme na další návštěvě obdrželi ležícího koně, který nápadně připomínal zdechlinu, potěšilo nás to. Pak se ale na nás začaly pravidelně sypat dárky, které se dají zařadit do kategorie – lidová tvořivost aneb „roztomilé kýče na hovno“. Jenže řekněte to hezky od plic tvrdohlavé paní, která konečně našla svůj smysl života?
Když nám pravidelně předává své další a další výrobky, má slzy dojetí v očích. My také. Zprvu jsme rezignovali. Když však příšerky obsadily všechna volná místa v bytě, rozhodli jsme se k radikálnější kroku. Výrobky jsme postupně třídili a ty nejpříšernější tajně vyhazovali.
- A proč to vůbec nosíme do bytu, když to můžeme vyhodit rovnou? zeptala se chytře manželka.
Nyní, když odjíždíme z návštěvy, obdarováni další keramickou hrůzou, se pravidelně zastavujeme u jedné vzdálené bezedné popelnice. Je jako smrt – bere všechno! Milosrdná lež zachránila náš byt před sbírkou obludárií.

Až do včerejška. Tchyně nám důvěrně sdělila, že si vybavila půjčku na profesionální hrnčířský kruh. To zas bude šišatejch hrníčků a zpotvořenejch váziček. A já v pudu sebezáchovy stále častěji přemýšlím, co s drahou a milou blízkou příbuznou…