Večer nastal čas se najíst a ubytovat. V kotlíku se vařil buřt guláš, stan byl postaven, kytara naladěna. Svorně se naše parta bavila, zpívala a zvolna opíjela. Co víc chtít?
Můj syn je pohodář a zcela freečkovej. Já jako senior si užíval pohostinství mladých a vzpomínal na časy, kdy jsem vyrážel s kamarády za podobnými požitky. Zejména na Potštejn, který byl před mnoha a mnoha lety zcela přístupný, takže jsme spali pod širákem přímo na hradě a měli rovněž pohodu. Občas nás sice při pytlačení přepadl porybný, ale dalo se to vždy nějak ukecat.
Já měl ten den jediný úkol: mít na starosti klíčky od auta. Tak jsem je položil do auta na přední desku, aby byly po ruce a neztratily se. Když spíme v bezpečném kempu u auta, určitě není nutné ho zamykat. Ačkoliv máme se synem mnoho společného, v tomto názoru jsme se netrefili. Než šel spát, auto kolíčkama ve dveřích pečlivě uzamkl. Klíčků v autě si ve tmě samozřejmě nevšiml. Ráno jsme pak všichni civěli na zamčené auto s klíčky uvnitř.To byl hodně blbej fór!
Šel jsem hledat nějakého místního zloděje aut, který by nám vůz odemkl. Jenže všichni v neděli ráno spali. Ze zoufalství jsem se pokoušel otevřít auto dřevíčkem od nanuka, pak chodili okolo místní a radili, jak se dá škodovka velmi snadno a lehce otevřít. Například rozříznutým tenisákem. Jenže tenisák nebyl po ruce. Aby nás utěšili, aspoň vzpomínali na různé historky, jak si kdo kde a kdy zaklapnul klíčky… Děkuji tímto dodatečně za psychickou podporu a spoluúčast.
Naštěstí syn na nic nečekal a rozběhl se nádraží, aby dojel do Hradce pro náhradní klíče. Když dorazil na nádraží v Kostelci nad Orlicí, bylo mu řečeno, že vlak sice jede už za pár minut, ale z jiného nádraží a že ho v žádném případě nestihne. Tak se rozběhl po kolejích na druhé nádraží a jen tak tak vlak stihl. Naštěstí byl přímý. Dojel domů, sebral náhradní klíče a letěl na nádraží, aby stihl zpáteční vlak. Vycházelo to na minuty, takže se vrátil už za tři hodiny, což byl docela výkon. Však několikrát opakoval, že takhle akční ráno v žádném případě nečekal. Stálo mě to několik panáků whisky, ale další cesta byla zachráněna a my mohli vyplout za dalším dobrodružstvím, i když o tři hodiny později.
