Přání a sny – na dosah ruky…

Zázraky se dějí! Nenápadná Markéta Irglová získala po boku svého partnera Oskara. Řidič kamiónu, který se svým zjevem zcela vymyká nějaké umělohmotné a rychlokvašené „celebritě“ získal X Faktor.

            Přeji to oběma! Markéta Irglová, jak tvrdí zlí jazykové, získala Oskara za úpravu a triviální přezpívání lidové písničky Halí belí, koně v zelí. Jiří Zonyga chrlil rockovým hlasem staré pecky a přesto zvítězil nad skvělým Ondrou Rumlem. Nepochybně mu pomohlo i pár rozhovorů, které poskytl časopisům a byl v nich normálním klukem z Moravy. Image mu nepoškodila ani jeho ošátkovaná krojovaná máma. Vypadala sice jako mimozemšťan, ale ve své podstatě zaujala svým nefalšovaným lidstvím, tradicemi a opravdovostí bez jakékoliv postranní mediální kalkulace. Ano, sny se mohou splnit, pokud člověk ví, co chce a jde si za tím i poctivou cestou. Budiž to příkladem i pro ostatní nevěřící Tomáše a Tomášky…

A co teď uděláme například se starou Vondráčkovou? Vysmějeme se jejímu vzhledu „věčné slečny“ a veřejně ji odstřelíme? Ne, udělala nám za svoji kariéru mnoho radosti. Vzpomínáte například na její písničku Červená řeka, Pátá či na báječné CD s písničkami z muzikálů? Mimochodem, písničku Memory z muzikál Cats zpívá fakt skvěle i na živo! Svým způsobem je na odstřel, ale svoji roli zpěvačky dávno a dobře splnila. To samé Karel Gott. Já ho neposlouchám, ale přesto musím Mistra obdivovat. Pouze mi nesedí jeho současná role starýho výkonnýho fotra. Zvláště, když se přiživuje bulvár a čtenáři se na přední titulní stránce dozví, že Ivanka krvácela a mimino mělo prdečky. Nebo bude žít Mistr opravdu do sto padesáti? Pak by teoreticky (i prakticky) mohl „rodit“ každý rok a nejen s Ivankou… Přesto je tak trochu proti přírodě nechat si Mistra pouze na semeno. 

Jinou hvězdičkou, které si vážím je mladá Vondráčková. Znám ji od jejich třinácti let, kdy ji tatík Vondráček vozil po všemožných televizních a rozhlasových studiích a protlačoval ji všude, kam se dalo. Jasně jsem tušil, že tudy cesta nevede. Přesto se Lucka dokázala osamostatnit a poctivě makat. Je stále skromná, příjemná a umí! Na rozdíl od těch neustále mediálně propíraných blbek s různě odkrytými bradavkami a postelovými drby.

Je moc fajn (a naplňuje mě to mírným optimismem), že takoví lidé mezi námi jsou a ti druzí je dokáží ocenit. Třeba i právě proto, že jich není až zas tolik. Přesto dávají příklad i ostatním. Jiří Zonyga Karla Gotta určitě nepřeválcuje. Ale pokud bude stále poctivej a opravdovej (což v jeho věku s jeho životními zkušenostmi je hodně pravděpodobné), udělá nám svou interpretací chlapských písniček mnoho radosti. A o to vlastně jde, aby si lidé dělali mimo jiné i vzájemně radost a poskytovali svým příkladem naději. I v okamžiku, když už si myslíme, že ve svém věku a se svou vizáží jsme už akorát zralí pro hrobníka.