Moje láska – Amsterdam (dokončení)

Nejsem jediný, který tvrdí, že holandský Amsterdam je nádherným místem k životu i k poznávání.

            Turistickým centrem Amsterdamu je náměstí Dam. Ať se vydáte na jakoukoliv stranu, máte pocit, že jste vstoupili do obrovského hračkářství pro dospělé. Chcete navštívit muzeum voskových figurín? Prosím! Nebo vás zajímá architektura od 15. století po současnost? Žádný problém. Láká vás projížďka lodí? Není nic snadnějšího. Nebo se posadíte na chodník a budete podupávat v rytmu hudebníků a zpěváků Haré Kršna? Jak je libo. Amsterdam navíc nabízí i některé velmi speciální lahůdky. Například tolerantní hospůdky a hotely pro homosexuály, označené duhovou vlajkou. Pro ostatní „sexuály“ je zde vyhlášená čtvrť červených luceren. Po té se ptá téměř každý návštěvník; pochopitelně ji chce shlédnout z ryze „studijních“ důvodů. Mě překvapilo, jak je rozlehlá. Místní jí říkají Walletjes (malé stěny); je soustředěna kolem gotického kostela Oude Kerk ze 14. století. Prostituce se v Amsterdamu traduje již od 13. století, kdy se město stalo přístavem. Později měly lehké ženy vyhrazeny svůj „rajón“ a pokud ho opustily, byly za doprovodu trubky a bubnu přivedeny zpět. Samozřejmě v průběhu mnoha desítek let byla prostituce několikrát postavena mimo zákon. Marně! Od poloviny 17. století se již zcela toleruje jako nezbytná součást velkoměstského života s přístavem za zády.

            Pokud požaduje trochu pikantností a smyslnosti, nesmíte si čtvrť červených luceren nechat ujít. Leží nedaleko centra a přes den je jako každá jiná. Fungují zde obchůdky, kavárny, restaurace. Zato se soumrakem převládne červené osvětlení a otevřou se výklady se živým „zbožím“. Nutno podotknout, že všechny dívky za výklady mají kalhotky a podprsenky a žádné veřejné obscénnosti se nekonají. Luminiscenční osvětlení pak nádherně opticky vyhlazuje pleť a přes sklo je každá děva za prvotřídní krasavici. Výběr je opravdu rozmanitý. Od štíhlých blondýn přes exotické krásky z Thajska až po černé boubelky s váhou minimálně přes sto kilo. Pokojíky s obrovskou výkladní skříní si děvčata pronajímají samy. Nemusí se s nikým dělit, pasáci by zde zahynuli hlady. Když si po pečlivé prohlídce vyberete, domluvíte se na ceně a na způsobu provedení. Pokud obě strany souhlasí, dívka vás vpustí dovnitř. Zatáhne záclonku a (dále bez komentáře).

             Milovníci jiných požitků mohou navštívit Hash Marihuana Hemp Museum, které seznamuje s historií marihuany. Z konopí se zhotovovalo oblečení, sloužilo jako lék, vyráběla se z něho pevná lodní lana. Součástí muzea je skleník, kde se marihuana pěstuje. Občas část expozice zabaví policie, ale to snad patří k místnímu folklóru. Stejně jako krádeže kol. Ty stojí na každém rohu a téměř vždy jsou zabezpečeny řetězem nebo tlustým nedobytným zámkem. Na první pohled cena zámku někdy výrazně přesahuje cenu staré železné šarapatky. Ovšem Holanďané jsou šetřiví a dobře vědí, že v Amsterdamu by se bez svého kola ocitli „mimo provoz“. Na kolech se jezdí do zaměstnání, vozí se nákupy, ve zvláštních „uhlácích“ i malé děti. Dokonce zde začínají fungovat ekonomická a zejména ekologická vozítka - nájemná velotaxi na způsob rikši, poháněná lidskou silou.

            Holandsko jsou ale zejména barevná tulipánová pole, čerstvé ovoce a kvalitní zelenina. Několikrát v roce od jara do podzimu mají květiny svůj svátek. Bloemen Corso (květinový průvod) je vidět na grachtech, kdy se květinami vyzdobí všechna plavidla, i v ulicích města. Vyhrává hudba, alegorické vozy hýří nápady, lidé se usmívají a cizinec jen nevěřícně zírá. Z Amsterdamu si můžete přivézt různé unikáty do své zahrádky, například zcela černý tulipán s názvem černá vdova apod. Občas se ovšem za „tulipán z Amsterdamu“ označují i semínka marihuany. Obchodníci rádi podporují vše, co je módní a co vytahuje peníze z kapes turistů. Nečekané věci však můžete sehnat též na bleším trhu na Waterloopleinu. Nebo si raději zakoupíte reprodukci obrazu některého z vyhlášených holandských mistrů – například Rembrandta?

            Skutečné předlohy, které se dostaly do učebnic světového malířství zde stojí a fungují dodnes. Například zvedací most z obrazu Vincenta Van Gogha. Nebo dřevěný Magere Brug (Hubený most). Ten je z celkového počtu 1 400 mostů v Amsterdamu nejznámější. Původní zvedací most pochází okolo roku 1670. Jeho replika byla zhotovena v roce 1969 z afrického dřeva azobe. Zhruba každých dvacet minut se zvedá, protože pod ním projíždějí lodě. Mosty i „silnice“ se zvedají v Amsterdamu velice často. Místní chodce a řidiče to možná trochu zdržuje, ale pro mě to je senzační exotika.

            Zvláštní stavba na vodě ve tvaru přídě obrovské lodi byla postavena v přístavu v letech 1992 až 1997. Nachází se v ní Mezinárodní centrum pro výzkum a technologie. Střecha je přístupná a poskytuje výhled na staré město i na moře. Pořádají se tady koncerty a hudební a divadelní vystoupení. V noci je „loď“ osvícená a vypadá opravdu netradičně jako z jiného světa. V Amsterdamu se neustále prolíná a mísí historie a současnost, tradice i moderní architektura, trvalé prověřené hodnoty i chvilková zábava z „nejspodnějších šuplíků“. Každopádně Amsterdam je městem, kde nikdo nevypadá divně. Téměř každý sem zapadne a je tolerován i se svým oblečením, účesem, barvou pleti… Amsterdam lze bez nadsázky srovnat s New Yorkem, ovšem v té naší evropské, domácí a upřímnější podobě. A víte co, v příštím článku se vypravíme i po okolí. Rovněž stojí za výlet!