Jsem zcela globálně oteplen…

Ledy tají, Sahara se táhne napříč Afrikou a já sedím u kamen a klepu se zimou.

            Je sice pravda, že duben – ještě tam budem. Ale já bych už raději vyhnal kozy v háj. Nebo alespoň sedl na kůň, v mém případě na kolo, a vyjel do přírody. Jenže když přitom osmkrát zmoknu a jsem navíc zasněžen, touha po dobrodružství mě jaksi přejde. Nemá nakonec pravdu ten náš Klaus, který tvrdí, že globální oteplování neexistuje a on se všem teoretikům, kteří tvrdí opak, směje celý den i v noci, když jde na malou.

            Ten náš praotec Čech byl fakt vůl. Vyleze si na Říp a díky přítomnému mléku a strdí se nehne ani o kus k jihu! Díky tomu dřepíme v naší prapodivné kotlině a urputně řešíme „malé hlouposti a pošetilosti“. Má nás aspoň těšit, že jsme srdcem Evropy? Jenže když přiletím do Amsterdamu, velké plakáty hlásají, že jsem se konečně rovněž ocitl v srdci Evropy. Když přiletím do Bruselu, je to to samé. Zase jsem údajně v srdci Evropy. Někdo kecá a lže.

            Viděl jsem sice na ulici už několik minisukní, ale holky v nich byly tak prokřehlé a promodralé, že o nějakém estetickém zážitku se příliš hovořit nedá. A popíjejte pivo a seďte si v „zahrádce“, když vám jde pára od pusy a místo nosu máte rampouch.

            Prej už zahnízdili i někteří naivní ptáci. Jenže díky globálnímu oteplení mají vejce na tvrdo. Ne od vedra, ale zmrzlé na kost. Budou snad díky tomu otužilejší? Ani nevím, co si o tom mám myslet. Docela se už vážně těším na jaro. Myslíte, že by mohlo někdy v srpnu po žních konečně dorazit?