Hledá se táta

Původně jsem se na sérii televizních pořadů Hledá se táta, který pravidelně v úterý vysílá televize Prima, začal dívat především proto, že ho dělají dva moji kolegové. Velice brzy se však stal mým oblíbeným pořadem.

Tři ženy s dětmi hledají tátu. Postupně několik adeptů na nového „tátu“ odpadlo a jde se do finále – maminy čeká zahraniční výlet, každou s posledními dvěmi vyvolenými. Přitom zde asi vůbec nejde v první řadě o to, zda si skutečně někoho ze zájemců vyberou, ale o hledání a tříbení názorů. Kupodivu všechny tři mámy jsou sympatické, velmi komunikativní a svým způsobem i atraktivní. Přesto zůstaly samy.

Adeptů na tátu se sešlo dost a vyskytli se mezi nimi skutečně výstavní kusy. Myslím to samozřejmě ironicky. Přitom je obdivuhodné, jak se reportážní kamera velmi civilně a nenápadně dostala i do zákulisí vztahů, pocitů, názorů. Navíc mám dojem, že si účastníci na nic nehrají, ani nemusí za každou cenu na obrazovce exhibovat, jak to je běžné u jiných „vyvolených“ apod.

Ukazují se také některé obecné postřehy, které chápu a rozumím jim. Předně se neumíme seznamovat. Obvykle bez rozumu bereme tu první variantu, která se naskytne. Když se narodí děti, už to není hra na lásku a zamilovanost, ale jde o běžný všední život zcela natvrdo. A ten často bolí, omezuje nás, svírá a hlavně zcela sežere naši svobodu. Rozvádíme se opět velmi neuváženě s kupou následných problémů a traumat. Toužíme po novém vztahu, ale současně se ho zcela zákonitě bojíme. A tak zůstáváme nadále sami, protože se nám už do dalších životních katastrof dobrovolně nechce.

Tři dámy jsou téměř před cílem, ale vypadá to, že mají podobné pocity. Jsem sám (sama), mám řadu přátel a kamarádů, není problém najít stabilního partnera (partnerku) do postele, ale vážného vztahu se už bojím. Jsem sice sám (sama), neustále někoho hledám, ale přitom mi tenhle stav dost vyhovuje. Je také zajímavé, kolik lidí se vrací k rodičům (k mamince) a zde žijí v relativním pohodlí a zabezpečení. Když žiji zcela sám (případně s dětmi), musím se postarat minimálně o pravidelné jídlo. Když jsem u maminky, vždy se tam něco najde i pro mě a mé děti…

Nastává čas svobodných jedinců (bez ohledu na to, zda jsou stále svobodní či rozvedení). Maximálně připustím to, že budu mít partnera (partnerku) – každý ve svém bytě – jaksi externě. Můžeme se navštěvovat, jezdit na výlety, na společné dovolené, ale každý raději budeme žít na své triko. Rozumím tomu a chápu. Pořad Hledá se táta mnoho mých názorů potvrzuje. Jana, Naďa a Gabriela jsou téměř u cíle. Přesto jsem skeptik… A to nejen v jejich případě…