Píšu kacířskou myšlenku a očekávám nejhorší. Ale v podstatě clona začínající fotografky a fotografy příliš zajímat nemusí. Automatický kompakt si dané světelné podmínky nějak zprůměruje (clonu s časem a naopak) a můžeme fotit.
Když je navíc hezké počasí, fotky se povedou, i když aparát drží průměrně inteligentní a sociálně přizpůsobivá opice. U jednoduchých přístrojů je dokonce nastavena jedna hodnota clony (maximálně dvě). U manuálních foťáčků to bývalo značeno symbolem sluníčka a mráčku. Jde však o to, jak podrobně se chcete fotografováním zabývat, abyste ovládli i fígle pro pokročilé. Clona sice kvalitu snímku ovlivňuje, ale není to tak dramatické pro běžné focení za příznivých světelných podmínek.
Pro pokročilejší je nutno napsat, že clona ovlivňuje množství světla, které propustí objektivem. Platí zde nepřímá úměrnost: čím je clona číselně větší (16, 22), tím vnikne do fotoaparátu méně světla. A naopak: například clona 2,8 či 3,5 propustí maximum světla (vzhledem k danému objektivu). Takže u dřívějších manuálních hraček, když na obloze pálilo sluníčko, nastavili jsme „sluníčko“. Vyšší clonové číslo mělo za následek menší průchod světelných paprsků objektivem. Když bylo zataženo, nastavili jsme „mráček“ a clona se „otevřela“. S příchodem plně automatických kompaktů už nemusíme nastavovat vůbec nic; miniaturní inženýři uvnitř se o to postarají za nás.
Tak proč vůbec o nějaké cloně píšeme? Čím je clona menší (větší „díra“ pro světlo skrz objektiv), tím je menší rozsah zaostření. Naopak při maximální cloně (obvykle za plného slunce) objektivem prostoupí minimum světla, ale rozsah zaostření je mnohem větší. Téměř vše - od těch pár metrů od objektivu až po nekonečno.
Snažím se velice zjednodušovat, takže zarytí odborníci si rvou vlasy. Ale já stále věřím, že svátečním fotografům tyto skromné rady zcela postačí, aby vůbec věděli, o co jde a přitom na to nemuseli mít tři vysoké školy.
