Jak je v Čechách pravidlem, leccos je úmyslně nohama vzhůru, takže domácí poddruh – blboun sociální není v pravém slova smyslu hloupý, neschopný a ohrožující druh, ale je naopak rozbujelý, parazitický a nepokrytě vyčůraný.
Jak jsme již zmínili ve druhé části tohoto pojednání, v Čechách existuje početná skupina občanů, kteří jsou mírně odlišní. Zejména na ně se pak přisál tzv. blboun sociální (česká varianta) Měl jsem možnost ho několik let zkoumat i prakticky a mohu potvrdit, že zatímco většina poddruhů blbouna evropského se domnívá, že svým ignorantstvím a přezíráním koná dobře pro novou Evropu i budoucí generace původních evropských obyvatel, blboun sociální (česká varianta) moc dobře ví, že koná dobře zejména sám pro sebe.
Například skvělý domácí byznys s tzv. sociálními byty s výrazným státním příspěvkem. Stačí zakoupit rozpadlou zříceninu, nastěhovat tam lidi bez přístřeší a stanovit zcela neomalený a přemrštěný nájem. Proč ne, když to stát (a daňoví poplatníci) bez jediné pochybnosti pravidelně zaplatí. Blbou nejapný to sice pod různými štědrými „projekty a granty“ řeší, občas naoko štěkne, ale karavana se sociální chudobou a vyčleněním spokojeně kráčí dál. Nakonec, hledejte pro pologramotnou mámu – samoživitelku s jedenácti téměř nezvladatelnými školními dětmi pohodlný byt 4 + 1 první kategorie za rozumnou cenu například v centru Rychnova nad Kněžnou. To bych spíš věřil, že se opravdu zjeví Ježíš Kristus a všichni mrtví naráz vstanou z hrobů…
Samozřejmě zejména romáci si díky svým zvyklostem, mentalitou i stylem života úspěšně nahrávají na vlastní góly. A v jádru jsou velmi přizpůsobiví! V jistém městečku jim do pronajatých bytů díky vleklé intervenci nějaké xxx-té neziskovky před létem nainstalovali nové ústřední topení. Všichni měli radost a blboun sociální (česká varianta) o tom mlel do médií a psal hlášení a výkazy až do Vánoc. Jenže pak se manifestačně a opakovaně dostavila na radnici rozvětvená skupina našich spoluobčanů, že je jim zima a ať se jako vždy gadža okamžitě postará!
„Vždyť máte v bytech nové ústřední topení – ještě v záruce,“ tvrdili radní. „Už nemáme,“ argumentovali logicky. „V létě bylo teplo a žádné topení jsme nepotřebovali. Tak jsme ho rozřezali a prodali jako šrot. Ale teď je zima a topení zas nutně potřebujeme, nebo nám umrznou děti, domácí mazlíčci, příbuzenstvo a nakonec i my sami. Protože nepracujeme, tak se nemůžeme ani zahřát.“ Jeden čelný představitel blbouna sociálního (česká varianta) poté pravidelně psal místnímu starostovi i radním různá upozornění, aby se mírnili ve svých veřejných článcích a projevech na adresu obyvatel nevytápěného domu a raději sháněli peníze na nové topení. Něco v tom smyslu: velký bratr vás sleduje a není zcela ztotožněn s vaším názorem a přístupem k chudým spoluobčanům. Mezi svými pak ale zcela vážně prohlašoval: „Vidím jediné řešení: na ten zasranej barák by to chtělo shodit pořádnou účinnou bombu!“
Mám pokračovat? Mnoho cikánských dětí pravidelně propadne v první třídě. Nikoli na střední, ani na vysoké, ale na základní škole! Neznají hygienu, nemají žádné společenské návyky, neumí nic. Většina učitelů to s maximálním nasazením nějak zvládne a nahradí jim nefunkční rodiče takřka ve všem. Když za rok nastupují podruhé do první třídy, je rozdíl jakž takž smazán. Jenže bez podporující rodiny a vzájemně fungující spolupráce rodičů se školou by tyto děti mohly opakovat i druhou, třetí, čtvrtou třídu… Proto se vymyslela inkluze.
